Veřejná debata o novele stavebního zákona se točí hlavně kolem rychlosti. Zásadnější je ale změna, která za ní stojí. Reforma přestavuje samotnou architekturu rozhodování o stavbách: místo desítek samostatných stanovisek od různých úřadů má nově existovat jedno řízení a jeden odpovědný úřad. Jak to má fungovat a kde leží skutečná rizika?
Kdo dnes chce v Česku postavit větší dům, nezačíná u jednoho úřadu, ale u celé jejich řady. Ještě než podá žádost na stavební úřad, musí obejít takzvané dotčené orgány, které hájí jednotlivé veřejné zájmy, od ochrany přírody přes památkovou péči až po hygienu, a od každého si vyžádat samostatné závazné stanovisko. Těchto stanovisek a vyjádření jsou u složitějších záměrů běžně desítky. Úřady se navíc na sebe často odvolávají, jeden čeká na druhý a odpovědnost za výsledek se mezi nimi přehazuje. V praxi se tomu říká „ping-pong“ a je to jeden z hlavních důvodů, proč se povolování protahuje na roky.
K tomu se přidává problém, o kterém se mluví méně. Stavební úřady dnes spadají pod obce, takže se stává, že obec rozhoduje o projektu, ke kterému má sama blízko, ať už jako investor nebo politicky. Tahle systémová podjatost je léta terčem kritiky, protože oslabuje důvěru v nestrannost rozhodování. Zároveň také otevírá prostor pro soudní napadání povolení, které dnes velké stavby dokáže zdržet o další roky.
Novela stavebního zákona na to odpovídá strukturální změnou. Dosavadní soustavu 626 stavebních úřadů má nahradit nová státní stavební správa. V jejím čele bude Úřad rozvoje území České republiky jako ústřední úřad, pod který bude spadat 14 krajských úřadů rozvoje území se sídly v krajských městech a v Praze. Běžný kontakt s lidmi, obcemi a stavebníky má zajišťovat síť zhruba 205 územních pracovišť v obcích s rozšířenou působností, takže stavební úřad z regionů nezmizí, jen změní zřizovatele. Podstatné je, že nové úřady už nebudou součástí obecních a krajských struktur, ale samostatnými státními institucemi. Tím má padnout právě ona systémová podjatost.
Druhou polovinou reformy je snaha o integraci. Místo toho, aby stavebník obíhal desítky dotčených orgánů, má většinu jejich agend převzít přímo úřad rozvoje území a posoudit je v jednom řízení. Výstupem bude jediné rozhodnutí, u většiny oblastí se samostatná závazná stanoviska ruší. Neznamená to ale, že ochrana veřejných zájmů mizí. Jednotlivé zájmy, od životního prostředí až po veřejné zdraví, má uvnitř úřadu posuzovat příslušný specialista a teprve na jeho odborný výstup navazuje úředník, který řízení vede.
Část nejcitlivějších oblastí navíc zůstává oddělená i nadále: vlastní stanoviska k povolení stavebního zásahu do kulturních památek nebo zónách a v rezervacích si podrží státní památková péče, ochrana přírody u zvláště chráněných území a národních parků a hasiči u požárně rizikových staveb, jako jsou tunely nebo mrakodrapy.
Změnu doplňují dvě věci, které mají zabránit nekonečnému zacyklení. Odvolací úřad má nově spor sám rozhodnout, místo aby věc vracel na začátek, což je systém, který dnes umožňuje protáhnout jediný případ na dlouhé roky. A územní plánování, tedy rozhodnutí o tom, co a kde se vůbec smí stavět, se naopak přesouvá do samostatné působnosti obcí a krajů. Logika je jednoduchá: obec si sama určuje, co a kde se staví, stát pak profesionálně zajišťuje, jak se to má povolit.
Proces je potřeba rozfázovat
Právě tady ale leží i hlavní riziko reformy a kritici na něj upozorňují oprávněně. Přesun stovek stavebních úřadů z obcí pod stát je obrovská personální operace a její úspěch závisí na tom, zda do nové státní správy přejde dost zkušených úředníků. Kdyby jich velká část odešla, hrozí, že se řízení v přechodném období naopak zadrhnou. Předkladatelé proto sázejí na fázovaný náběh. První etapa, kdy má vzniknout centrální Úřad rozvoje území, je plánovaná od ledna 2027, druhá etapa se vznikem krajských a obecních pracovišť pak od ledna 2028, aby byl čas připravit převod agend, metodiku i nábor lidí.
Z povolování odpadnou veškeré duplicitní a opakující se procesy, i rozsah samotné dokumentace, k níž se vyjadřuje úřad se významně redukuje, navíc úřady kromě metodiky a zázemí odborníků na jednotlivé chráněné zájmy budou disponovat balíkem vzorových rozhodnutí a vzorových postupů, který bude nástrojem pro usnadnění práce úředníkům, vyšší předvídatelnosti pro stavebníky a sjednocení aplikační praxe.
Ať dopadne debata jakkoli, jádro sporu není o tom, zda povolování zrychlit. Na tom panuje široká shoda. Spor je o to, zda dokáže stát roztříštěný systém s rozmělněnou odpovědností nahradit jedním řízením a jedním jasně odpovědným úřadem, aniž by se to během přechodu rozsypalo. Sněmovna novelu minulý týden poslala do třetího čtení se zhruba sto třiceti pozměňovacími návrhy a vláda ji chce schválit do konce června. Projde-li v ucelené podobě, půjde o největší přestavbu povolování staveb za poslední generaci. Pokud se rozdrobí, zůstane z ambice jen další novela v dlouhé řadě těch předchozích.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
