KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Dnešním dnem se ujímá funkce nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Žena, která se rozhodně nezakecá a pro kterou se jedná o další příležitost, aby zvýšila svůj vliv a moc. Co tedy bude těch sedm let s Bradáčovou znamenat pro soustavu státního zastupitelství, policii, trestní justici a politiku?
„Výběr funkcionářů státního zastupitelství je důležitý, protože to jsou ti generálové, kteří řídí úřad,“ řekla před 14 lety Lenka Bradáčová. Bylo to v horké fázi tzv. protikorupční revoluce, kdy si mladá garda státních zástupců, nezatížených minulostí před rokem 1989, říkala o vedoucí funkce a narážela při tom na limity tehdejšího zákona i letité vztahy v soustavě.
Ta konference se jmenovala vcelku válečnicky „Česká justice – boj o vše“ a byl na ní představen ambiciózní plán na nový zákon o státním zastupitelství, jehož přijetí by znamenalo mj. právě personální revoluci v soustavě.
Mimochodem, pořádala ji za Transparency International jakási Radka Pavlišová. Ta se záhy stala lounskou státní zástupkyní a katastrofálně dozorovala případ zastupitelů Postoloprt, který tak znamenal zvrat v nevyhlášené kampani „chyť si svého komunálního politika“.
Je docela symbolické, že Bradáčová, která na této konferenci promlouvala o nutnosti zvýšit odpovědnost státních zástupců za dozorované případy a zavedení kariérního řádu, který by honoroval úspěšné státní zástupce, takto neúspěšnou státní zástupkyni vzala mezi své elitní žalobce na Vrchní státní zastupitelství v Praze.
Nejsou to totiž primárně schopnosti, kterých si Bradáčová na svých „podřízených“ cení, ale loajalita. Během dlouhých třinácti let ve funkci pražské vrchní státní zástupkyně se bohužel z požadavku na přirozenou loajalitu stala až chorobně vyžadovaná podřízenost, což vedlo k odchodu některých jejích nejbližších spolupracovníků.
„I vlastní chybná rozhodnutí a stanoviska svede na podřízené, jimž chybný pokyn dala,“ popisuje to jeden z jejích bývalých kolegů. V takovém prostředí se pochopitelně jakýmkoliv osobnostem pracuje docela obtížně.
Představu Bradáčové o personální politice jsme viděli v průběhu několika měsíců před jejím nástupem do čela soustavy, když se obsazovala uvolněná místa šéfů středočeského a pražského městského státního zastupitelství i místo vrchního státního zástupce v Praze.
Byť se tak dělo formou výběrových řízení, do soustavy byla dopředu ohlášena jména preferovaných kandidátů, kteří také uspěli. A to i proto, že se raději nikdo jiný nepřihlásil. Jedná se o státní zástupce, kteří nikdy nevystoupili z řady, klasické „šedé taláry“. I nový pražský vrchní státní zástupce Zdeněk Štěpánek ohledně svých priorit opakuje až nápadně často jedinou větu, totiž o nutnosti zachovat kontinuitu.
Nejsou to primárně schopnosti, kterých si Bradáčová na svých „podřízených“ cení, ale loajalita.
U svých věrných Bradáčová dokáže přehlížet i prohřešky, které by ještě jako prezidentka Unie státních zástupců kritizovala. Tedy drobné či větší formy šikany a bossingu ze strany některých krajských státních zástupkyň. V tomto se její vliv uplatňuje bohužel i na nové vedení této zájmové organizace, které k těmto případům hlasitě mlčí.
Příštích sedm let tak rozhodně nebudou pro řadové státní zástupce nadějí na větší nezávislost a transparentní pravidla pro kariérní růst. S Lenkou Bradáčovou přišel do čela soustavy člověk, který sice bude prosazovat větší nezávislost státního zastupitelství, ale nikoliv státních zástupců.
Příchod Bradáčové přinese velké změny i pro „moravské nejvyšší státní zastupitelství“, které je tvořeno lidmi, zvyklými na svůj styl práce a způsob, jakým se k nim ze strany šéfů přistupuje. Atmosférou je to spíše akademické pracoviště, kde se nijak přísně nesleduje pracovní doba ani výkonnost jednotlivých státních zástupců.
Jisté je, že Bradáčová rozhodně tuhle „nudu v Brně“ sdílet nebude. Do Jezuitské, sídla Nejvyššího státního zastupitelství, nepřišla s vidinou pokojně tady dožít do důchodu, ale udělat z téhle adresy místo, v okolí kterého se budou bát lidé i špatně parkovat.
K tomu ale potřebuje tým plně loajálních podřízených, kteří jí budou k ruce. A také nebudou žít v představě, že státními zástupci Nejvyššího státního zastupitelství jsou kvůli svým schopnostem a mají tak velkou míru osobní samostatnosti.
„Utápí se v podrobnostech a chybí jí nadhled,“ říká k tomu jeden z jejích dlouholetých bývalých kolegů. Na tenhle přístup k šéfovské funkci v Brně připraveni určitě nejsou.
Kam rozhodně bude Bradáčová směřovat své úsilí, bude agenda dovolání k Nejvyššímu soudu. Tady bude Bradáčová velmi aktivní a dá se očekávat, že se zvýší jak intenzita, s jakou se bude na Nejvyšší soud obracet, tak i mediální kampaně s tím spojené.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu bude pod intenzivním tlakem, aby ve vybraných případech změnilo svoji dosavadní judikaturu, s níž není Bradáčová spokojená.
Jednotliví soudci se také budou muset připravit na to, že pokud jejímu dovolání nevyhoví, mohou být terčem mediální kritiky, na kterou nebyli dosud zvyklí. Případ Vlasty Parkanové, v němž pro Bradáčovou nejsou pravomocné zprošťující rozsudky dostatečným argumentem o nevině, a za to, že Parkanová nebyla odsouzena, mohou soudy, budiž důkazem.
Bradáčová se také dlouhodobě netají kritickým pohledem na práci policie a strukturu policejních útvarů. Pokud byli policejní šéfové dosud zvyklí na dialog, s Bradáčovou přichází pojetí, v němž jsou policisté příručími státního zástupce.
Dojde-li k závěru, že současná struktura policejních útvarů je podle ní překážkou efektivního boje s vybraným druhem zločinu, bude důrazně požadovat změny. A to bez ohledu na to, kdo zrovna bude ministrem vnitra a co bude říkat.
Nástupem Lenky Bradáčové do čela soustavy definitivně skončila éra obav z ovlivňování státního zastupitelství politiky. Nyní se role obrátily a budoucí ministr spravedlnosti bude postaven před volbu, zda se stane hýčkaným náměstkem Lenky Bradáčové, anebo potenciálním obžalovaným.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
