Energetická sebevražda Evropy: Proč Češi doplácejí na levný benzin v Polsku a Maďarsku

LENKA ZLÁMALOVÁ: Čau Mirku, jak se máš? Dneska máš na sobě krásný sako, navíc přesně v mé barevné paletě.

MIREK TOPOLÁNEK: Čau Lenko. Děkuju, jdu dneska někam přednášet o leadershipu. A potom jedu rovnou do Špindlu, ještě si pojedu zalyžovat. Minulý týden jsem hrál golf, což bylo fajn, ale je potřeba ty aktivity střídat. Navíc mám za sebou docela tvrdé finále v posilovně. Přišel jsem tam a trenér mi s úsměvem hlásí: „Třiatřicet sérií, tři cviky. Máš na to jednadvacet minut.“ Říkám si, ty vole... Ale dal jsem to.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Jsi dobrej. Ta fyzická příprava se vlastně docela hodí k tomu, o čem se dneska chci bavit. My jsme oba četli článek Mojmíra Hampla. Je to výborná, i když vlastně bezvýchodná analýza současného stavu. Mojmír si tam hraje s metaforou ze školní třídy a dochází k závěru, že jediné, co v dnešní době můžeme dělat, je posilovat mozek i tělo a být neustále ve střehu. Nic víc v podstatě nezbývá.

MIREK TOPOLÁNEK: Mojmír Hampl je naše krevní skupina, takže nenapsal vůbec nic, s čím bych nesouhlasil nebo co bych formuloval jinak. Tím textem vlastně opakuje pořád dokola to, čemu se dnes s oblibou cizím slovem říká „resilience“, tedy odolnost. Jde o to bránit to naše. A to není jen o zbrojení a o tancích. Je to o obraně našich hodnot, bránit ten náš svět. A na to zkrátka musíš být silný. Musíš mít odstrašující sílu. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Jenže já tam vidím jeden zásadní zádrhel. Silná země je především soubor silných jednotlivců. Ten fatalismus mnoha lidí, že si prostě silná vláda sedne někam do Strakovy akademie a všechno to magicky vyřeší za nás, je úplně zcestný.

MIREK TOPOLÁNEK: Historicky se tady lidé několikrát rozhodli docela sami, naprosto fatálně, a stát jim k tomu jen svítil. Třeba v roce 1946 se lidé sami v podstatě rozhodli, že to chtějí jinak. A když to tak lidé budou chtít, tak s tím žádný politik u moci nic moc neudělá. Mojmír to říká naprosto přesně: nezbývá nic jiného než bystřit mozek a tělo. Než sedět u televize a neustále se děsit zprávami, je potřeba být připraven. Kdo je připraven, není překvapen.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Téma krize a šoků se cyklicky opakuje. Už měsíc v přímém přenosu sledujeme válku na Blízkém východě. A to, co se aktuálně odehrává na trzích s ropou, nasvědčuje brutálnímu insider tradingu, nejspíš přímo ve Spojených státech. Ropa dokáže během jediného dne vylétnout nebo spadnout o dvacet dolarů.

MIREK TOPOLÁNEK: V tomhle kasinu lítají biliony dolarů. Kdo má deset minut před tweetem Donalda Trumpa přístup k jeho názorům a ví, co napíše, dokáže na tom vydělat naprosto neskutečné peníze. Ať si to klidně vyšetří americká Komise pro cenné papíry, za tohle jsou v Americe drakonické tresty. Zásadní je ale jiná věc. S trhem se hýbe, přicházejí cenové šoky, které nemají s reálným fundamentem vůbec nic společného.

LENKA ZLÁMALOVÁ: V téhle extrémně turbulentní situaci jsme široko daleko jedinou zemí, kde Andrej Babiš dokáže vypadat jako něco mezi osvíceným Buddhou a stoikem. Zatímco všichni ostatní dělají kardinální chyby. Zvlášť na evropské úrovni.

MIREK TOPOLÁNEK: Pokud bude reálná tržní cena nafty 55 korun za litr, a zdůrazňuji slovo tržní – tedy nebude to výsledek nějakého zneužití kartelové dohody –, tak se lidé prostě přizpůsobí. Budou méně jezdit, budou šetřit, ten prvotní šok pomine a najdou si jiné cesty. Mnohem horší je, že politici dělají těžké systémové chyby, které křiví trh. Ani po té poslední velké krizi jsme neudělali potřebné koncepční kroky. Mě úplně fascinuje, jak teď v Evropě s velkým údivem zjistili, že mají zásobníky plynu naplněné jen na deset procent. Božíčku!

LENKA ZLÁMALOVÁ: Což je šílené, protože ještě před měsícem to bylo jednatřicet procent. Jakmile se trochu ochladilo a začalo mrznout, zásoby mizí před očima.

MIREK TOPOLÁNEK: A to je důsledek toho, že jsme udělali několik historických chyb, které jsme doteď nenapravili. Evropa si ideologicky řekla, že zemní plyn je jen jakési přechodné čisté palivo, že v roce 2040 nebo 2050 to celé skončí a zázračně ho nahradí zelený vodík. Banky se přesně podle toho začaly chovat – zdražily financování.

Výsledek? Nikdo v Evropě dnes neuzavírá dlouhodobé kontrakty na dvacet nebo třicet let. Zatímco asijské země si zdroje pojišťují dlouhodobě, my tu ropu a plyn nemáme zafixované. A tak soutěžíme o LNG plyn na drahém spotovém trhu s Indií, Čínou nebo Japonskem, což jsou země, které jsou na dovozu energií totálně závislé. My tu jistotu nemáme, a logicky nám to žene ceny nahoru. Pácháme energetickou sebevraždu v přímém přenosu.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Další věc je rozpadající se společný evropský trh. Slovensko, Polsko a Maďarsko teď mají naprosto protiprávní dvojí ceny na benzinových pumpách. Zastropovaly si to pro své lidi, čímž ten trh naprosto poškozují.

MIREK TOPOLÁNEK: Náš skutečný problém je, že my už nemáme absolutně žádnou reálnou možnost to ovlivnit. Dominantní hráči u nás jsou polský státní podnik Orlen a maďarský MOL. My jsme si svůj Unipetrol dávno prodali. Takže my teď jako čeští zákazníci v těch našich vysokých cenách zaplatíme to, co Maďaři a Poláci mají doma zlevněné. My jim dotujeme ty jejich populistické předvolební slevy.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Tady je krásně vidět, jak cenové stropy nefungují. Vláda Petra Fialy to ale v té minulé energetické krizi udělala úplně stejně hloupě, i když trochu jinak. Zavedli cenové stropy a windfall tax, začali plošně zdražovat a dotovat dřív, než se reálně zdražily skutečné vstupy. Ta inflace se nám okamžitě propsala úplně do všeho – do potravin, do služeb. A jak víme, tyhle ceny už nikdy reálně neklesnou.

MIREK TOPOLÁNEK: Energetická krize funguje jako takový trojúhelník. Přijde nedostatek, vystřelí cena, čímž se sníží dostupnost. V normální tržní ekonomice by se lidé zařídili. Každý má v hlavě Friedmanovu rozhodovací tabulku – posuzuje vlastní peníze, užitek, cenu a dostupnost. Jenže politici jsou pod obrovským mediálním a společenským tlakem, aby „něco dělali“.

Ideální systémový krok by byl, kdyby zasáhla Evropská komise a řekla: emisní povolenky budou na půl roku stát nulu. Dnes tvoří povolenka obrovskou, umělou část ceny energií. Místo toho se v Německu dogmaticky zavírají funkční uhelné a jaderné elektrárny a spoléhá se na plyn, kterého je nedostatek a je pekelně drahý. Krátkodobý cenový zásah má smysl, aby lidi nepadli na ústa, ale plošné stropy nebo windfall tax jsou destruktivní.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Podívejme se na domácí politiku, protože tam se stala naprosto fascinující věc. Andrej Babiš prosadil ve Sněmovně snížení odvodů živnostníkům, tedy OSVČ. Prosadil věc, kterou předtím nominálně pravicová vláda Petra Fialy v rámci takzvaného ozdravného balíčku plošně zvedla. ODS se u toho úplně rozštípla.

MIREK TOPOLÁNEK: Nejenom že se rozštípla. Ten Babišův návrh prošel 111 hlasy! A podívej se, kdo z ODS se zdržel nebo hlasoval proti. Petr Fiala, Eva Decroix, Jana Černochová, Marek Benda, Martin Kupka. Ti nejvyšší představitelé strany se postavili proti vlastnímu elektorátu.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Je to naprostá chyba. Ta takzvaná pravicová strana zradila svůj vlastní aktivní elektorát. Babiš si to samozřejmě velmi dobře spočítal a okamžitě toho logicky využil. A naši milí představitelé ODS mu na to skočili.

MIREK TOPOLÁNEK: Celá ta debata o OSVČ a švarcsystému je zvrácená. My bychom především měli to slovo „švarcsystém“ konečně oddémonizovat. Zaměstnavatelé přece nevyužívají kontraktory proto, že by chtěli lidi nějak otrocky zneužívat nebo je obírat. Využívají je proto, že od nich potřebují flexibilitu, kterou jim náš zkostnatělý zákoník práce absolutně neumožňuje! 

Když potřebuješ loajálního, stabilního zaměstnance na pevnou pracovní dobu, nikdy mu švarcsystém nenabídneš, protože by ti utekl. Ale když potřebuješ experta na projekt, je to jediná cesta. A státní úředníci mají neustále utkvělý pocit, že OSVČ neplatí dost do systému. Přitom ten těžkopádný státní aparát žije z daní právě a jenom těchto aktivních lidí, kteří se o sebe dokážou postarat sami.

LENKA ZLÁMALOVÁ: S tím souvisí další věc. Když se bavíme o těch mladých lidech, o generaci Z, kteří vstupují na trh práce. Co jim vlastně současná pravice, konkrétně ODS, reálně nabízí?

MIREK TOPOLÁNEK: Nic. Absolutně nic. Podívej, nám v mládí aspoň fungovaly základní pudy. My boomeři jsme měli vizi – chtěli jsme po pádu komunismu svobodu, chtěli jsme budovat kapitalismus, chtěli jsme cestovat, chtěli jsme západní standard. 

Oni tuhle nosnou vizi nemají. Oprávněně se říká, že generace Z je první generace v novodobé historii, která nebude reálně bohatší než její rodiče. Vidí, že si v Praze nebo ve velkém městě ze svého platu nikdy nekoupí vlastní byt. A stát, místo aby jim pomohl deregulací, jim k tomu ještě hází klacky pod nohy a zvyšuje jim daně a odvody. Pokud chceme, aby pravice jako koncept vůbec přežila, musí těmto lidem nabídnout jasnou cestu. Zásadně lepší vzdělání, dostupnější bydlení a svobodu podnikat. A ne je dusit.

LENKA ZLÁMALOVÁ: To všechno ale úzce souvisí s leadershipem. V té politice zoufale chybí osobnosti, které by dokázaly v krizi bouchnout do stolu, převzít odpovědnost a jít třeba i proti proudu vlastních úředníků.

MIREK TOPOLÁNEK: Přesně o tom teď jedu přednášet. Všichni si myslí, že se leadership dá vyčíst z nějakých korporátních pouček. Leadership v krizi znamená, že musíš mít sice kolem sebe dobrý tým odborníků, ale nakonec, v ten klíčový moment, jsi v tom rozhodování naprosto sám. Musíš mít odvahu. Musíš umět riskovat. A velmi často musíš rozhodnout čistě intuitivně, selským rozumem, protože zkrátka v tu danou chvíli nemáš k dispozici všechna data. Tyhle věci se nedají naučit z příruček. Buď to v sobě máš, nebo ne. Lídři většinou nesedí v sále.

LENKA ZLÁMALOVÁ: Tak já doufám, že je to tam ve Špindlu dobře naučíš. Držím pěsti na přednášku a užij si lyžování. Čau Mirku!

MIREK TOPOLÁNEK: Díky moc. Měj se hezky, čau.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.