KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Když Donald Trump začal realizovat svou obchodní politiku založenou na protekcionismu, vyvolalo to nejen mezi ekonomy širokou diskusi o možných důsledcích takových kroků. Nyní se ukazuje, že zvýšené celní sazby se stávají spíše politickým než ekonomickým problémem. Zatímco zdraví americké ekonomiky se drží relativně dobře, hlavní výzvou začínají být rostoucí životní náklady amerických domácností.
Ve svém druhém volebním období se Trump pustil do proměny, která obrací vzhůru nohama dlouhodobě sdílené paradigma otevřeného obchodu. Přinejmenším od konce druhé světové války komunita ekonomů vycházela z přesvědčení, že prosperita roste tam, kde dochází k odstraňování bariér mezinárodního obchodu.
Zpochybnění teze o přínosech volného obchodu znamenalo v minulosti téměř jistou politickou diskvalifikaci. Nebo přinejmenším dobrovolné „odsunutí“ na okraj politického spektra. Nic na tom nezměnil ani konec studené války. Naopak: ať už v Bílém domě působili republikáni, nebo demokraté, všichni se shodovali, že volný obchod (společně s přísunem levné pracovní síly) Ameriku obohacuje.
A pak se zjevil fenomén „Donald Trump“, který – ač bez politických zkušeností nebo vzdělání – dokázal přesvědčit (republikánské) voliče, že protekcionismus je správnou volbou.
Abychom byli upřímní, Trumpovi nelze upřít, že v oblasti obchodní politiky zůstává názorově konzistentní. Navzdory většinovému názoru Trump soustavně kritizoval paradigma otevřeného obchodu už za vlády Ronalda Reagana. Namísto otevřeného obchodu apeloval na ochranu amerického trhu před dovozem levného zboží.
Trump trval na svém: zvýšená cla povzbudí americký průmysl a vylepší obchodní bilanci. Až když v dubnu tohoto roku vešel v platnost jeho exekutivní příkaz, který skokově zvyšoval cla na dovoz z 2,3 % na 15,2 %, ekonomové začali bít na poplach před možnými důsledky.
Připojili se také investoři, kteří
varovali, že Trumpova politika by mohla způsobit hluboký propad na
finančních trzích a výrazné ekonomické ztráty.
Trhy to ustály
Ta varování nebyla planá. Americké akciové trhy od dubnového zvýšení cel zaznamenaly silné zakolísání.
Ostatně i Světová banka (WB) snížila predikci růstu globálního HDP z původních 2,7 % na 2,3 %, přičemž jako hlavní důvod uvedla zvyšující se obchodní bariéry. Pokud by k takovému scénáři došlo, varovala WB, šlo by o nejpomalejší růst mimo recese od roku 2008.
Ukázalo se ale, že americké akciové trhy se začaly překvapivě rychle zotavovat. Zatímco v prvním kvartálu tohoto roku se americká ekonomika propadla o 0,5 %, v tom druhém už rostla o nečekaná 3 %.
Inflace poskočila z 2,4 % (v květnu) na 2,7 % (v červnu), což je sice nad dlouhodobými limity, které si stanovila centrální banka (FED), ale stále ještě přijatelné číslo.
Podobně tomu je s trhem práce: ačkoli došlo k nepříjemnému zpomalení tvorby nových pracovních míst, nezaměstnanost se drží na 4,2 %.
Je stále příliš brzy prohlašovat s definitivní platností, jaké budou dlouhodobé efekty Trumpových cel. Stále nelze vyloučit, že důsledky narušení globálních obchodních vztahů, nejistoty na trzích, ztráty konkurenceschopnosti nebo teoreticky i odvetných opatření ze strany jiných zemí, způsobí velké ztráty.
To, co lze s jistotou konstatovat, je, že nejčernější scénáře se zatím nepotvrdily.
Domácnosti začínají pociťovat problémy
Přesto Trumpova politika naráží na několik problémů, které – poněkud paradoxně – mohou vyvolávat politické zemětřesení v řadách republikánů.
Trumpova cla totiž zvyšují životní náklady, což se projevuje v růstu cen spotřebního zboží. Firmy s nízkou ziskovostí nejsou schopny pokrýt rostoucí náklady a ty pak přenášejí na spotřebitele, přičemž první „na ráně“ jsou nízkopříjmové domácnosti.
Donald Trump je v Bílém domě více než šest měsíců svého druhé volebního období. Za tu dobu došlo k růstu cen zejména u potravin a dalších základních komodit. Podle některých odhadů by vyšší cla na zboží z Kanady, Mexika, EU, Japonska či Vietnamu mohla průměrnou čtyřčlennou rodinu stát navíc 2400 dolarů ročně (a možná víc).
Prezident Trump vyvíjí velký tlak na centrální banku, aby snížila úrokové sazby a tímto způsobem podpořila ekonomický růst, což by u voličů vyvolalo pocit, že jejich platy rostou.
Jenže přesně těmto falešným „receptům“ se odpovědní pracovníci FEDu brání. Snížení úrokové sazby v kombinaci s rostoucími cenami zboží z dovozu by téměř jistě vedlo ke zvýšení inflace. Vedoucí FEDu Jerome Powell se již nechal slyšet, že kvůli nejistotě ohledně celní politiky je nutná opatrnost při rozhodování o výši úrokových sazeb.
Problém pro republikány a sliby chyby
Pro prezidenta Trumpa i republikánské zákonodárce tento vývoj představuje potenciálně velmi zranitelné místo, protože ve volbách v roce 2024 to byli oni, kdo vedli intenzivní kampaň za snížení cen potravin a dalších základních potřeb a oživení ekonomiky. Jenže splnit oba tyto cíle se prostě nedaří.
Tato „chyba“ se už nyní projevuje v průzkumech veřejného mínění. Ukazuje se, že voliči současný stav americké ekonomiky připisují politice, kterou začal prosazovat Donald Trump, nikoli té, kterou zdědil po svém demokratickém předchůdci Joe Bidenovi. A to se podepisuje na klesající podpoře prezidenta Trumpa.
Podle posledního (červencového) průzkumu Gallupova ústavu schvaluje výkon prezidenta v úřadu pouhých 37 % respondentů, což je nejnižší hodnota v tomto funkčním období a nezanedbatelný pokles vůči tomu, kolik lidí Trumpa podporovalo ještě v dubnu (44 %).
Jiný průzkum, který provedla University of Massachusetts Amherst, odhalil, že v otázce zaměstnanecké politiky (job approval rating) americký volič vyslovil D. Trumpovi 38% podporu a 58% nesouhlas.
Přesto jsou to právě republikáni, kteří začínají řešit, jak bude vypadat americká ekonomika za rok, až se rozhoří volební kampaň k volbám do Kongresu; budou schopni dostát svým závazkům?
Někteří přední republikáni – např. Vin Weber, bývalý člen vedení Republikánské strany v Sněmovně reprezentantů – již otevřeně připouští, že předvolební sliby byly chybné a nepodaří se je naplnit: „Myslím si, že jsme jako republikáni udělali trochu chybu, když jsme mluvili o snížení nákladů. Ukončit inflaci, ale skutečně snížit ceny, je mnohem obtížnější.“
Nakonec se souboj o cla nebude rozhodovat jen v tabulkách makroekonomických ukazatelů, ale v peněženkách voličů.
Pokud se zdražování udrží a reálné mzdy neporostou, politická cena protekcionismu může převýšit jeho slibované přínosy. A jestliže se navíc přidají nejistoty v dodavatelských řetězcích a případná odveta partnerů, republikánům hrozí, že v příštím volebním cyklu ponesou odpovědnost za problém, který sami vyvolali.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
