Vzkaz pro COP30: Rozvojový svět musí zbohatnout, aby se choval ekologicky, říká Vojtěch Novotný

ROZHOVOR | Podle světoznámého tropického ekologa Vojtěcha Novotného by měl bohatý Sever platit chudému Jihu za udržení lesů, nikoliv ovšem za rychlý přechod na elektromobilitu nebo obnovitelné zdroje energie. „Když chceme Papuáncům, kteří nemají ze 70 % vůbec přístup k elektřině, dávat peníze na to, aby si místo aut se spalovacím motorem pořizovali elektromobily, nedává to mysl,“ řekl INFO.CZ profesor Vojtěch Novotný u příležitosti zahájení klimatické konference COP30 v Brazílii.

Na konferenci se bude mimo jiné jednat i o tom, zda by bohaté země měly zvýšit „klimatický“ příspěvek rozvojovému světu ze současných 300 miliard až na 500 miliard dolarů. Přispěje opravdu k omezení celosvětových emisí to, když si budou bohaté státy kupovat u těch chudých takzvané klimatické odpustky ?

Tady je třeba zásadně rozlišovat dvě věci. Jestli má podle mě něco smysl, pak to, aby bohaté státy alespoň částečně kompenzovaly chudým státům ušlý zisk, pokud zastaví odlesňování. To je v zájmu nás všech. Dávat ale rozvojovému peníze na to, aby takzvaně přeskočil jednu fázi svého průmyslového vývoje a od využívání fosilních paliv přešel hned ke klimaticky šetrným technologiím, smysl nedává.

Vojtěch Novotný

Profesor Vojtěch Novotný je ředitelem Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Patří ve světě k nejcitovanějším českým vědcům. Přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a od roku 1997 vede také vědeckou stanici New Guinea Binatang Research Center na Papui Nové Guineji.

Proč je podle vás ochrana lesů či tropických pralesů v chudých zemích důležitější než třeba investice do obnovitelných zdrojů?

Když vykácíte část deštného pralesa, je to obrovský zásah z hlediska úbytku biodiverzity i produkce emisí. Ale zároveň poměrně malý zisk pro stát, kde se takové odlesňování provádí. Z kácení pralesů obvykle profituje jen velmi malá skupina místních podnikatelů, škody jsou však enormní. Proto bychom se měli zaměřit právě na tuto oblast.

Chaos v EU kvůli odlesňování se odkládá. Nejméně o rok, nebo možná na neurčito

Bohatství chrání původní porosty

Můžete uvést nějaký příklad?

Ano, třeba Dominikánskou republiku a Haiti, tedy státy, ležící vedle sebe na jednom ostrově. Dominikánská republika odolala tlaku na vykácení svých lesů a dnes díky turismu poměrně prosperuje, zatímco sousední Haiti si nechalo pralesy vykácet a nyní patří k vůbec nejchudším státům světa. Z toho je vidět, že neexistuje žádná přímá úměra mezi odlesňováním a bohatnutím státu.

Co z toho ale vyplývá pro nás, tedy tu bohatší část světa?

Jen to, že když pomůžeme některým rozvojových zemím finančně k tomu, aby nepodléhaly tlaku na odlesňování ze strany některých zájmových skupin, bude to výhra pro celý svět. A to i z hlediska emisí.

Proč to ale podle vás neplatí z hlediska investice do moderních technologií a takzvaných obnovitelných zdrojů? Haiťanům nepomůže, když jim Evropa a USA dají peníze na solární či větrné elektrárny?

Z celkového pohledu ne. Opět uvedu jeden konkrétní příklad: na Papui, ke 70 % obyvatel nemá přístup k elektřině a kde nejsou viditelné prakticky žádné důsledky klimatických změn, se nedávno konala konference na podporu přechodu země k elektromobilitě. Úplný nesmysl.

Aby se Haiťané dostali k elektromobilitě, musejí si projít podobným vývojem, jakým jsme si prošli my v Evropě, nemohou ho jen tak přeskočit. To se zatím nikde nepovedlo, ani Velká kulturní revoluce v Číně to nedokázala.

Tajemství saharského prachu: Sahara vysychala a zase se zelenala už mnohokrát. I bez vlivu člověka, říká archeolog Beneš

Co tedy musí předcházet tomu, aby rozvojový svět napodobil ten bohatý v oblasti technologií, více šetrných ke klimatu?

Musí tomu – podobně jako v našem případě – předcházet celkové zbohatnutí společnosti, všeobecné zvýšení životní úrovně. A toho nelze dosáhnout jinak, než že sáhnete po těch nejkoncentrovanějších a zároveň nejdostupnějších zdrojích energie, tedy fosilních palivech. I náš příklad přitom ukazuje, že to tak funguje. 

Až když společnost jako celek zbohatne díky nejdostupnějším zdrojům energie, začne mít prostředky na to, aby lépe chránila své životní prostředí a investovala do šetrnějších energetických zdrojů a technologií. V podobném duchu to nedávno popsal i Bill Gates.

Fosilní paliva jako nutné zlo

Už v dřívějším rozhovoru jsi mi říkal, že k největším ochráncům deštných pralesů patří Brunej, tedy bohatý stát, který ale zbohatl z těžby a vývozu ropy. Je tedy tohle brunejské pravidlo možné aplikovat pro ochranu přírody i obecně?

Ano, rozhodně platí, že teprve když lidé dosáhnou určité životní úrovně a s tím spojeného technologického pokroku, začnou se více zajímat o své životní prostředí. Ale ten pokrok je bohužel vykoupen využívání těch nejdostupnějších a nejkoncentrovanějších zdrojů energie. Nedá se to obejít.

Je ale i dnes opravdu je nutné, aby si při současných technologických znalostech prošla třeba Papua podobnou průmyslovou revolucí jako Evropa v 19. století?

Ne, důsledky takové pokroku mohou být samozřejmě mírnější. Zatímco třeba Sovětský svaz relativně zbohatl za cenu zničení životního prostředí a smrti mnoha lidí, v demokratických státech jako Francie nebo Velká Británie si průmyslový pokrok zdaleka takové oběti nevyžádal. To ale neznamená, že se obešel bez následků. 

Bohatý svět může tomu chudšímu dnes pomoci k tomu, aby byl přechod k vyšší životní úrovni z hlediska škod na životním prostředí a produkci emisí méně bolestný, ovšem tak jako tak se neobejde bez využívání fosilních paliv. Jinak to nejde.

Proč se lidstvo nemůže zbavit fosilních paliv: Green Deal popírají „železné fyzikální zákony“

Takže nemá cenu nutit cílenými dotacemi Haiti, Papuu či africké země, aby investovaly pouze do takzvaných zelených technologií?

Samozřejmě, že ne. Jak už bylo řečeno – k podobnému vývoji musejí sami dospět zbohatnutím společnosti. Navíc, a to je také důležité, ani my v Evropě nedokážeme zdaleka zajistit naše energetické potřeby jen z obnovitelných zdrojů, sami si s tím nevíme rady, A přitom to chceme po rozvojovém světě.

Nekonečné nároky nic nevyřeší

Rozvojový svět argumentuje také tím, že by mu měly bohaté průmyslové země platit za ničení planety – tedy za to, že to byly právě tyto státy, kdo hlavní měrou přispěl ke zvýšení emisí a globálnímu oteplování. Ani s tím nesouhlasíte?

Pokud se dostaneme do roviny, že bohatí budou platit chudým za to, že jsou bohatí, pak to bude nekonečný příběh s nekonečnými nároky. A vždycky se najde někdo, kdo přijde s novými nároky. Jenže problém klimatických změn to nevyřeší.

Co ho podle vás vyřeší? A může ho vůbec něco vyřešit?

Z historie máme třeba dobrý příklad v tom, že nebýt objevu využívání fosilních paliv, přišli bychom kvůli svým rostoucím nárokům na energie o všechny lesy. To, že jsem objevili koncentrovanou energii uhlí a začali ho spalovat, zachránilo třeba Šumavu. A možná se v budoucnu podaří lidem dotáhnout ke komerčnímu využití i jadernou fúzi a další možnosti, jakými bychom mohli nahradit současné nedostatkové či takzvaně špinavé zdroje. 

Takového technologického pokroku ovšem může dosáhnout pouze bohatá, technologicky vyspělá společnost, která bude využívat všech dostupných zdrojů. 

Ale představa, že zachráníme svět tím, že budeme platit rozvojovému světu za to, aby zůstal chudý a neničil planetu jako my, je úplně zcestná.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Plnou parou do bezvýznamnosti: Hamburk jako případová studie klimatické hysterie

Tropické lesy zdánlivě odolávají klimatické změně. Na pozadí se ale odehrávají procesy, které mohou ovlivnit celou planetu

Planeta v plamenech, čí je to vina? Média servírují apokalypsu, statistiky ale ukazují střízlivá fakta

sinfin.digital