Potoky mizí, kohoutky tečou dál. Jak dlouho Česko podrží přehrady?

Česká krajina v posledních týdnech připomíná scénu z postapokalyptického filmu. Teploty atakující tropické rekordy, prach na polích, žloutnoucí lesy a drobné toky, které se změnily v kamenité cestičky bez jediné kapky vody. Hydrologické sucho je v plné síle a pohled na vyschlá koryta potoků vzbuzuje v mnohých úzkost. Přesto stačí v kterékoli domácnosti v Praze, Brně či Karlových Varech otočit kohoutkem a okamžitě vytéká proud čisté pitné vody. Tento kontrast není náhodou.

Aktuální analýza stavu klíčových vodních zdrojů v České republice ukazuje fascinující realitu: i když zažíváme extrémní sucha, dodávky pitné vody pro velká města zůstávají stabilní. Vodohospodáři situaci bedlivě sledují a vzkazují: „Máme dostatečné rezervy.“

Nejdůležitějším bodem na vodohospodářské mapě Česka je bezpochyby vodárenská nádrž Švihov, známá spíše pod jménem řeky, která ji napájí – Želivka. Tento kolos je největším zdrojem pitné vody ve střední Evropě a jeho kondice přímo ovlivňuje životy milionů lidí v Praze, části Středočeského kraje i na Vysočině.

Pavlína Mertl, tisková mluvčí Povodí Vltavy, potvrzuje, že i přes nepříznivý hydrologický vývoj je situace na Švihově pod kontrolou. „Aktuální naplnění zásobního prostoru Želivky je 84,9 %. To je v kontextu probíhajícího léta velmi dobré číslo,“ uvádí Mertl. Přestože hladina postupně klesá, je to proces, se kterým se v manipulačních plánech počítá. „Hladiny vody v nádržích nyní klesají proto, že přítoky do nádrží jsou menší než realizované odběry pro vodárenské využití a odtoky z nich,“ vysvětluje mluvčí.

Podobně důležitým zdrojem je pro jih Čech nádrž Římov na řece Malši. Zde je zásobní prostor naplněn na 68,7 %. Ačkoliv se to může zdát méně než u Želivky, pro zajištění dodávek pro Jihočeskou vodárenskou soustavu jde o dostatečnou hodnotu. Situace v celém povodí Vltavy je přitom kritická z pohledu toků. 

„Hydrologické povodí Vltavy je v současnosti zasaženo výrazným hydrologickým suchem a ve vodních tocích jsou nyní zaznamenávány jedny z nejnižších zaznamenaných průtoků pro toto období,“ doplňuje Pavlína Mertl. Aby vodohospodáři zpomalili pokles hladiny v Římově, mírně snižují odtok na hodnotu minimálního zůstatkového průtoku, což je opatření, které šetří vodu pro lidi, aniž by fatálně ohrozilo život v řece pod přehradou.

V povodí Labe je situace ještě o něco klidnější, což je dáno specifickou hydrologií severních a východních Čech i proaktivním přístupem správců. Aleš Prokopec, tiskový mluvčí Povodí Labe, uvádí, že na vodárenských nádržích v jejich správě nebyly zaznamenány takové poklesy objemu vody, které by si vynutily jakákoliv omezení.

„Zásoba povrchové vody ve vodárenských nádržích je v současné době dostatečná a je možné ji odebírat v požadovaném rozsahu,“ říká Prokopec. Zaplněnost zásobních prostorů se zde pohybuje v rozmezí 70 až 100 %. Konkrétně nádrž Křižanovice hlásí 85 %, Josefův Důl v Jizerských horách 90 % a multifunkční Seč 79 %.

Prokopec zdůrazňuje klíčový aspekt vodohospodářské práce: „Před letními měsíci se snažíme o co nejvyšší zaplněnost nádrží, aby dodávky vody nebyly ohroženy a aby se z nádrže mohly dotovat vodní toky pod nimi.“ Právě díky tomu, že přehrady v zimě a na jaře „nachytaly“ vodu, mohou nyní vypouštět více, než do nich přitéká, a udržovat tak v řekách alespoň minimální život. Sucho se tak podle něj týká především drobných toků, které nemají žádnou nádrž, jež by je v horkých dnech podpořila.

Specifický pohled nabízí Povodí Ohře. Zatímco nádrže Chřibská a Fláje mají aktuálně „skvělou naplněnost“, pozornost se upírá k nádrži Stanovice, která zásobuje Karlovy Vary. Zde je situace na první pohled neobvyklá.

„Hladina se zde pohybuje přibližně 4,7 metru pod dlouhodobým průměrem,“ přiznává Dana Zikešová, mluvčí Povodí Ohře. „Situace je neobvyklá, avšak rozhodně ne alarmující. V nádrži je stále ještě 23 metrů zaplněného zásobního prostoru.“ Zikešová připomíná, že vodohospodáři pracují s dlouhodobou pamětí. Podobný stav zažily Stanovice v srpnu 2003. Tehdy nádrž klesala až do ledna 2004, ale následně se bez problémů doplnila.

Také Západní Čechy jsou příkladem regionu, kde se s vodou šetří preventivně. „Od jara s vodou na drtivé většině nádrží šetříme. Stav povodí v jarních měsících naznačoval, že při absenci srážek vznikne velmi rychle hydrologické sucho,“ vysvětluje Zikešová. Díky modelovým predikcím a operativnímu řízení však Povodí Ohře nevidí v horizontu roku a více žádné riziko, že by nedokázalo zajistit odběry pitné vody.

Morava a speciálně její jih jsou regiony, které suchem trpí dlouhodobě a často nejvíce. Přesto i zdejší vodárenské soustavy vykazují vysokou míru odolnosti. Je to i tím, že se nespoléhají pouze na povrchové zdroje pitné vody. „I v období současného sucha je zásobování Brna pitnou vodou zajištěno ze dvou zdrojů: podzemního prameniště Březová nad Svitavou a vodárenské nádrže Vír. 

Za prvních sedm měsíců letošního roku činil podíl podzemní vody přibližně 63 % a podíl povrchové vody z nádrže Vír přibližně 37 %. Ve stejném období loňského roku byl tento poměr přibližně 84 % ku 16 %,“ říká mluvčí Brněnských vodovodů a kanalizací Renata Hermanová.

Jana Kučerová, tisková mluvčí Povodí Moravy, popisuje stav, který by se laikovi mohl zdát dramatický, ale pro odborníka je důkazem funkčnosti systému: „Hladina vody ve Víru je aktuálně přibližně 11 metrů pod maximem, což odpovídá 60 % naplněnosti. Přítok do nádrže je extrémně nízký, dosahuje jen 19 % obvyklého srpnového množství.“ Přesto nádrž plní svou roli nadlepšovatele – odtéká z ní třikrát více vody, než do ní přitéká.

„Vodní nádrž je schopna překlenout i více let trvající sucho bez omezení dodávek vody k vodárenským účelům,“ uklidňuje Kučerová. Podobně jsou na tom i další moravské nádrže: Hubenov na Jihlavsku (66 %), Slušovice (75 %) či Karolinka (81 %). U všech těchto děl je týdenní pokles hladiny nízký, v řádu desítek centimetrů, a dodávky pitné vody nejsou v žádném případě ohroženy.

Ačkoliv jsou aktuální vyjádření mluvčích všech povodí pro INFO.CZ uklidňující, stát nezapomíná na zadní vrátka. Existuje přesně definovaný mechanismus, co se děje, pokud sucho překročí únosnou mez. Tento systém popisuje Aleš Prokopec z Povodí Labe.

„Při dlouhodobém nedostatku vody se aktivují zvláštní krizové komise na příslušných vodoprávních úřadech,“ vysvětluje. Tyto komise mají v rukou silné nástroje. Mohou zakázat zalévání zahrad, napouštění bazénů, mytí aut nebo omezit odběry pro průmysl a zemědělství. 

Vše se řídí „Plánem pro zvládání sucha“, což je strategický dokument Ministerstva zemědělství a životního prostředí. Priorita je v zákoně jasně daná: na prvním místě je vždy pitná voda pro obyvatelstvo a ochrana zdraví. Průmyslová výroba či zelený trávník musí v případě krize ustoupit.

Nabízí se otázka: Jak je možné, že potoky vysychají, ale přehrady jsou stále relativně plné? Odpověď leží v objemu a plánování. Přehrady jako Švihov nebo Vír jsou projektovány tak, aby dokázaly zásobovat aglomerace i v případě, že by přišlo tzv. suché období trvající dva až tři roky. Současný deficit srážek je sice výrazný, ale pro takto dimenzovaná díla jde stále o situaci v rámci „projektového rizika“.

Přehrady v suchu suplují prameny. Vypouštěním zásob do řek udržují život v ekosystému pod hrází. Bez přehrad by mnohé české řeky byly v srpnu jen suchými cestami plnými uhynulých ryb.

Vodárenské odběry mají v manipulačních řádech absolutní přednost. I kdyby hladina klesla o dalších deset metrů, sací koše vodáren jsou umístěny tak hluboko, aby dokázaly čerpat vodu i z „posledních zbytků“ zásobního prostoru.

Jakkoliv jsou dnešní zprávy dobré, vodohospodáři varují před uspokojením. Sucho, které zažíváme, mění svůj charakter. Už nejde o krátkodobé výpadky srážek, ale o dlouhodobý nárůst průměrných teplot, který zvyšuje odpar.

Dana Zikešová z Povodí Ohře to shrnuje přesně: „Důležitý bude další vývoj zimních a jarních období v následujících dvou až třech letech. Ty právě určují, jak se nám podaří doplnit objemy vody.“ Aby systém fungoval, potřebujeme zimu bohatou na sníh, který taje pomalu a doplňuje jak nádrže, tak hluboké podzemní vody. 

Pokud budou zimy suché a léta horká, bude muset stát investovat do dalšího propojování vodárenských soustav, aby bylo možné posílat vodu z regionů, kde je jí dostatek (např. z Želivky), do oblastí, které jsou na suchu (např. části Rakovnicka nebo jižní Moravy).

Pavlína Mertl (Vltava), Aleš Prokopec (Labe), Dana Zikešová (Ohře) i Jana Kučerová (Morava) se shodují v jednom – situace je vážná z pohledu hydrologie toků, ale nikoliv alarmující z pohledu vodárenství. Hladiny klesají, ale rezervy jsou stále v řádu desítek milionů metrů krychlových.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a nepanikařme. Díky moc.