Nízké úroky v nedohlednu, americká elita provázaná s kosmetickým impériem a šokující zpráva o kondici české státní kasy. Jak ovlivní nový kandidát na šéfa FEDu Kevin Warsh globální trhy a proč se ukazuje, že český stát funguje nejlépe v momentě, kdy mu zákon nedovolí bezhlavě utrácet? Aktuální analýzu ekonomického týdne přinášejí Lenka Zlámalová a Jaroslav Dědič.
CO SE DOZVÍTE
Trumpův muž ve FEDu: Proč je Kevin Warsh překvapivou volbou a co to znamená pro úrokové sazby.
Mýtus o návratu práce: Proč Trumpova cla pracovní místa do USA nevrátí, ale pouze urychlí robotizaci.
Dynastie Lauder: Jak jsou provázané americké elity a co má společného šéf FEDu s kosmetickým impériem.
Vzpoura Kanady: Jak Mark Carney v Davosu i Pekingu ukazuje, že se Trumpa nebojí.
Agonie Německa: Proč je náš největší soused v hlubokých problémech a jak nás to zasáhne za 6 měsíců.
ČNB a burzy: Před čím varuje centrální banka a proč Češi masivně přesouvají peníze do akciových fondů.
Rozpočtový zázrak: Analýza lednového přebytku 32 miliard a kouzlo „rozežraného státu“ v provizoriu.
Světová ekonomika stojí na prahu tektonických změn, které diriguje Donald Trump ze svého letadla, zatímco Evropa se marně snaží najít recept na stagnaci.
V nejnovějším díle podcastu rozebírají Lenka Zlámalová a Jaroslav Dědič příchod nového „jestřába“ do čela FEDu, asertivní vzpouru Kanady proti americkým clům i fascinující zjištění, že českému státu se finančně daří nejlépe v momentě, kdy funguje v rozpočtovém provizoriu.
Lenko, událostí za poslední týden je hafo. Shodli jsme se, že nejdůležitější je Amerika. Donald Trump nás opět zásobuje, tentokrát snahou vyměnit šéfa FEDu. Už známe jméno, které chce prosadit – Kevin Warsh. Co o něm víme?
Tady je potřeba říct jednu věc pro český kontext: na rozdíl od českého prezidenta, který má naprosto volnou ruku a jmenuje guvernéra i celou radu ČNB bez schválení, Donald Trump Kevina Warshe sám neprosadí. Potřebuje souhlas Kongresu. A ten není jistý.
Trump na FED útočí dlouhodobě, zpochybňuje jeho nezávislost. Dokonce ministerstvo vnitra začalo vyšetřovat současného guvernéra Jeroma Powella kvůli údajně předražené rekonstrukci budovy FEDu, kterou Trump nazval „palácem“. Části republikánů se to nelíbí.
Amerika si uvědomuje sílu institucí. Můžeme se jim smát, že je to tam „zdivočelé“, ale jejich víra v sílu institucí a FEDu jako kormidelníka cenové stability je obrovská.
Někteří republikáni jmenování Warshe podmiňují tím, že vyšetřování Powella bude zastaveno. Působí to jako „na objednávku“. Ale co Warsh jako ekonom?
Je to od Trumpa překvapivé. Trump křičí, že chce nižší sazby, ale posílá tam bankéře, kterého označujeme za „jestřába“. Warsh je zastánce intenzivního boje proti inflaci a vyšších úrokových sazeb. Možná si Trump myslí, že mu splní sen o snižování sazeb, ale Warshovy kroky z minulosti tomu neodpovídají.
Jerome Powell přitom už sazby snižovat začal. Inflace v USA je kolem 2,8 %, což je na vyspělý svět stále dost. FED má navíc dvojí mandát – hlídat nejen inflaci, ale i zaměstnanost. A tam se dostává do problémů. „Státy jsou skutečně strašně rozežrané. Ukazuje se to vždy, když se na chvíli zastaví kohoutky.“
(Ne)zaměstnanost nevypadá růžově. Trump mluví o omezení tištění peněz, o konci kvantitativního uvolňování. Je to reálné při tom exponenciálním americkém dluhu?
Americký FED má v „zatínání tipce“ dlouhou historii. Vzpomeňme na Paula Volckera v 80. letech, který vysokými úroky a koncem tištění peněz zastavil inflaci, i když byla v desítkách procent. Tehdy to dokázal. Dnes je sice dluh nesrovnatelný, ale guvernérovi nic nehrozí.
Pokud si myslí, že je to správné, prostě dá stopku. Rozpočtu to sice zavaří, ale za ten FED není zodpovědný. To je ten základní rozdíl, který u nás nechápala třeba Fialova vláda – ČNB má držet cenovou stabilitu navzdory tomu, jaké deficity dělá vláda.
Mýtus o návratu práce a „Power Couples“ z Harvardu
Když mluvíme o ekonomice, čísla z amerického trhu práce nejsou dobrá. Zvláště v průmyslu. Je to důsledek cel?
Ten pokles pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu je dlouhodobý, klesá to od roku 2023. Cla sice v první chvíli přinesla nějaké peníze do rozpočtu, ale ekonomický růst stagnuje. My jsme to v podcastu říkali opakovaně: ta místa se do USA nevrátí. Není k tomu důvod. Při průměrném platu 6 700 dolarů v USA se firmám vyplatí investovat do robotů, ne do lidí. Trump se chlubí investicemi z Kataru, ale už neřekne, že v těch fabrikách budou pracovat stroje, ne tisíce Američanů.
Kevin Warsh má navíc zajímavé rodinné zázemí. Je tam i česká stopa, že?
Přesně tak. Jeho žena Jane Lauder je dědičkou kosmetického impéria Estée Lauder. Jeho tchánem je Ronald Lauder. Tady krásně vidíš, jak promísená je americká elita. Jsou to ty „Power Couples“. Chytří a bohatí si berou chytré a bohaté a mají spolu chytré a bohaté děti. Je to vlastně mnohem dynastičtější a aristokratičtější než v Evropě. Warsh navíc nemá původně ekonomii, ale veřejnou politiku a práva z Harvardu. Je to jiný typ guvernéra, než byl Powell.
Důchodový strop ministra Juchelky: Populistický i realistický krok, demografický boj tím ale nekončí
Vzpoura v Kanadě a německá agonie
Kanada a Čína uzavřely obchodní dohodu. Trump zuří, vyhrožuje Kanadě 100% cly a podezírá je, že budou čínské zboží „přeprodávat“ do USA. Jak to čteš?
Mark Carney, bývalý šéf Bank of Canada i Bank of England, v tom postupuje s neuvěřitelnou pragmatickou chladnokrevností. Trumpovi nejdřív řekl, že je to v pohodě, pak mu to došlo a začal vyhrožovat. Jenže Carney jedná asertivně. Kanada je sice na USA závislá, ale Kanaďané odmítají být „51. státem USA“, což jim Trump v podstatě nabídl. A nejsou sami. Britský i finský premiér byli v Číně, Ursula von der Leyen v Indii. Svět se dívá po alternativách k Americe. Trumpovo vyhrožování 100% cly zatím zůstává u slov na jeho sociální síti Truth Social.
Evropa mezitím opět řeší „vícerychlostní“ model. Němci s tím přišli v Davosu, hovoří o skupině Francie, Itálie, Španělsko, Polsko a Nizozemsko. My tam nejsme. Je to důvod k obavám?
Friedrich Merz v Davosu řekl natvrdo: „Jsme šampioni v over-regulaci a ve zmarněném růstu.“ Na to navázal ministr financí Lindner. U nás zavládlo zděšení, že nejsme v tom „hlavním proudu“. Ale Polsko tam je proto, že po brexitu velikostí skutečně patří do první ligy. Znepokojení Čechů je trochu zbytečné, to memorandum v podstatě neobsahuje nic, co by se už dnes nedalo dělat. Problém je stagnace Německa. Odhady růstu revidovali k nule, možná procentu. A my v Česku s půlročním zpožděním kopírujeme každý německý problém.
ČNB varuje před otřesy, rozpočet v plusu
Česká národní banka ve své zprávě o stabilitě varovala před otřesy na burzách. Bylo to docela přísné vyjádření.
ČNB se zjevně „bekuje“ dopředu. Vidí, že doba je divoká – geopolitika, měny, komodity. Češi navíc po té obří inflaci změnili chování. Už nedrží peníze na běžných účtech, ale masivně je přesouvají do akciových fondů. ČNB jako regulátor bank varuje: „Kdyby se něco stalo, neříkejte, že jsme vás nevarovali.“ Vidí ten obrovský přesun peněz v rámci bankovního sektoru.
„Rozpočtová provizoria jsou velmi užitečná. Ukazují nám, bez čeho všeho se stát dokáže obejít.“
Pojďme končit pozitivně. Lednový rozpočet skončil s přebytkem 32 miliard korun. To je po letech hlubokých ztrát šok.
Je to fascinující. Příjmy vzrostly o 12 %, rostly platy, ekonomika jede na maximu potenciálu. Ale klíč je jinde: výdaje se propadly o 14 %. Proč? Protože jsme v rozpočtovém provizoriu. Ukazuje se, že když stát nemá schválené rozhazování, najednou funguje. Všiml si někdo, že by země nefungovala? Ne. Rozpočtová provizoria jsou z určitého pohledu velmi užitečná dieta.
Amerika taky fungovala v shutdownu a ekonomicky ji to nepoškodilo. Ukazuje se, jak moc jsou moderní státy „rozežrané“. Alena Schillerová sice už předložila rozpočet, který toto provizorium ukončí a kde výdaje opět poletí nahoru, ale ten lednový výsledek je jasný vzkaz: šlo by to i jinak.
Doufejme, že se z toho trochu edukujeme a začneme víc myslet jako „homo economicus“. Lenko, díky za analýzu.
Bylo to nabité, díky a ahoj!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
