Je to už 45 let, ale finále Wimbledonu 1980 mezi Björnem Borgem a Johnem McEnroem dodnes rezonuje jako nejlepší tenisový zápas historie. Společně s historikem Martinem Kovářem a anglistou Ladislavem Nagym jsme rozebrali nejen legendární pětisetovou bitvu, ale i to, proč byl McEnroe geniální bouřlivák a Borg tvůrcem „proletářského“ tenisu plného úmorných výměn od základní čáry. Když totiž mluvíme o souboji Borg-McEnroe, nemluvíme jen o dvou hráčích. Mluvíme i o střetu dvou filozofií, které definovaly budoucnost tenisu. A jak se ukazuje, zvítězila ta méně zábavná.
Co se v článku dozvíte:
Proč je finále Wimbledonu 1980 považováno za nejlepší tenisový zápas všech dob.
Jak se lišil styl „chladného chirurga“ Borga a „tenisového ekrazitu“ McEnroea.
Proč je podle slavného filozofa Borgův styl „tenisem proletariátu“.
Jak McEnroe svým unikátním podáním a hrou na síti změnil tenis.
Proč byl hvězdou, přestože se choval jako hulvát a urážel rozhodčí.
Zda se ještě někdy dočkáme tak strhujících a emotivních soubojů.
John McEnroe si mnohokrát stěžoval, že se ho všichni ptají na prohraný zápas s Borgem z roku 1980, a ne na stovky dalších, které vyhrál. Proto dnes uděláme výjimku a budeme se bavit přesně o tomto zápase.
Nagy: Po téhle prohře ve Wimbledonu si spravil chuť, v dalších čtyřech letech ho třikrát vyhrál. Ale kdyby tady McEnroe seděl, tak bych se ho zeptal ještě na jiný zápas, který ho traumatizuje víc: na finále Roland Garros proti Lendlovi, které prohrál, ačkoli vedl 2:0 na sety.
Když se podíváme na dobové fotky z toho finále, vidíme dva odlišné světy. Na jedné straně pětadvacetiletý Björn Borg, lamač dívčích srdcí s image chladného seveřana, a proti němu o čtyři roky mladší John McEnroe, gauner a výtržník.
Nagy: Borg vypadá jako stařec, ale bylo mu jen 25 let, kariéru končil v šestadvaceti. McEnroe byl mladý kluk, jednadvacet let. Zajímavé je, jak působili na ženy. McEnroe si stěžoval, že na něj jdou milfky, starší dámy ve věku 40 až 50 let, které v něm viděly chlapečka, kterého by chtěly převychovat. Zatímco na Borga šly ty mladší.
Borg jako tvůrce proletářského tenisu
Často se říká, že to byl střet chladného chirurga Borga s bouřlivákem McEnroem. Ale existují i jiné interpretace?
Nagy: Slavný francouzský teoretik Gilles Deleuze napsal článek, kde Borga s jeho čelenkou a vlasy přirovnává ke Kristu. Ale hlavně analyzuje styl. Chválí McEnroea za to, že je tvůrce stylu. Když se podíváte, jak podává – stojí úplně bokem, skoro zády k protihráči.
Deleuze v tom vidí egyptský styl, připomíná mu postavy z fresek. Naopak Borga označuje za tvůrce hry proletariátu. Jeho styl, ty topspiny od základní čáry, umožnil masové napodobování. McEnroeův styl napodobit nelze. Sám McEnroe říkal, že mu lidé vyčítali, že si při pokusu napodobit jeho servis zničili záda. Ale Borgův styl? To je 90 % dnešních tenistů.
Pánové, oba jste výborní profesionální univerzitní učitelé, ale mizerní amatérští tenisté. Můžete popsat, v čem byl McEnroeův servis tak výjimečný?
Nagy: Stojí zády k protihráči, je levák, takže míči dává extra rotaci. To podání nebylo tak razantní jako později u Borise Beckera, ale mělo obrovskou faleš.
Proti levákovi se hraje strašně obtížně. Když vám levák zahraje míč do forhendu, stáčí se vám k tělu. První balony, které jsem hrál proti dobrému levákovi, mi létaly tři metry mimo kurt. Navíc jeho servis nebyl tak prudký, což mu umožňovalo okamžitě po podání naběhnout na síť. Stejně to dělal později Stefan Edberg. Když se dnes díváte na záznamy, je neuvěřitelné, že ho nešlo prohodit.
Kovář: Vůbec nevím, jestli jsem někdy viděl tak talentovaného kluka, jako byl John McEnroe. Měl ohromný cit pro míč, což bylo vidět hlavně u volejů na síti. Ty jeho stopbaly byly neuvěřitelné. Myslím, že co do citu a talentu se mu vyrovnal jedině Roger Federer.
„To nemyslíte vážně!“ a konec jedné éry
Pojďme k samotnému finále. McEnroe v semifinále porazil Jimmyho Connorse a diváci ho prý při nástupu na finále vypískali.
Nagy: Ano, protože nadával rozhodčím, jako ostatně celý život. Když později poprvé Wimbledon vyhrál, byl jediným šampionem, kterému odepřeli členství v All England Clubu. Naštval se, nepřišel na slavnostní večeři a odletěl. Teprve když vyhrál podruhé, tak mu členství dali.
Proč je tedy zrovna tento zápas, který prohrál, považován za ten nejlepší?
Kovář: Měl všechno, co od dramatu očekáváme. Zaprvé, pět setů. Zadruhé, neuvěřitelný tiebreak ve čtvrté sadě, který McEnroe vyhrál 18:16 a odvrátil několik mečbolů. A zatřetí, byla to vzrušivá, ale zároveň noblesní scéna Wimbledonu. Kdyby se to odehrálo na turnaji v Indian Wells, nikdo si na to nevzpomene.
Pro mě to byl zároveň konec jedné éry. Borg byl na odchodu. Vyhrál Wimbledon pětkrát za sebou, tohle bylo jeho poslední vítězství. V pátém setu už bylo vidět, že je McEnroe unavený. Borg své servisy vyhrával suverénně a bylo jen otázkou času, kdy ho udolá.
Tenis není jen čistý výkon, musí v tom být i elegance a zvraty.
Komu jste tehdy fandili?
Kovář: Já fandil McEnroeovi. Tehdy čistě z politických důvodů, protože jsem fandil Američanům. Později jsem ale fandil Ivanu Lendlovi a hrozně se mi líbilo, když McEnroea párkrát trefil míčkem.
Nagy: Já bych taky fandil McEnroeovi, protože jeho tenis měl styl a myšlenku. Stejně jako bych nikdy nefandil Djokovičovi, protože styl úderů od základní čáry mi přijde nudný. Tenis přece není jen čistý výkon, musí v tom být i elegance a zvraty.
Kovář: Z Djokoviče aura hvězdy nikdy nevycházela a myslím, že tím dost trpí. Pamatuju si finále Turnaje mistrů v Londýně, kde hrál proti Federerovi o postup. Celá hala, snad 17 tisíc lidí, fandila Federerovi. Bylo hodně vidět, jak je z toho Djokovič frustrovaný.
Ale McEnroe se taky neuměl chovat, a přesto byl hvězda.
Kovář: Ale byl v něm ten génius. Jeho slavná hláška „You cannot be serious!“ (To nemyslíte vážně!) se stala legendou. Vznikla, když mu rozhodčí zahlásil aut po úderu na lajnu, ze které se zaprášilo vápno. A on měl pravdu.
Amatér proti profíkovi? Bez šance
Pánové, oba stále hrajete. Jaký je rozdíl mezi tím, co vidíme v televizi, a tím, co se odehrává na vašich kurtech? Dokázali byste vrátit podání třeba Nadala?
Nagy: Myslím, že ne. To podání je tak rychlé a tak rotované, že bych ten míč lovil někde na plotě za kurtem. Ta televize strašně zkresluje. Když vidíte profíky naživo z první řady, teprve pak pochopíte tu rychlost, sílu a agresivitu.
Kovář: Normální smrtelník nemá šanci reagovat. Kdysi někdo psal, že si splnil sen a zahrál si s Tomášem Berdychem. Říkal si, že musí uhrát aspoň jeden balon. Neuhrál nic.
Nagy: Běžný rekreační hráč by prohrál 6:0, 6:0 s průměrným juniorem ze třetí ligy. A ten junior by zase neuhrál ani game proti špičkovému profesionálovi.
Nová éra velkých zápasů je tady
Dočkáme se ještě podobně strhujících soubojů plných emocí, vzteku a geniality, nebo už je tenis příliš svázaný a korektní?
Nagy: Jsem optimista. Myslím, že se velkých zápasů ještě dočkáme. Sinner hraje skvělý tenis a Alcaraz je úžasný, jde za každým balonem, dobíhá ztracené míče, na to se krásně kouká.
Kovář: Souhlasím. Vzpomeňme na předloňské finále Wimbledonu Alcaraz vs. Djokovič. To byl vynikající tenis. Jak ten mladičký kluk dokázal v pátém setu udržet nervy a vyhrát své první wimbledonské finále, to bylo pozoruhodné. Takže ano, jsem optimista.
Pánové, končíme. Děkuji za skvělou analýzu.
Oba: „You cannot be serious!“ We just started playing!
Off the court!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
