KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Mám radost.“ Takto stručně uvítal zprošťující rozsudek v kauze Čapí hnízdo Andrej Babiš na síti „X“. Radost bychom měli mít všichni. Tohle je důkaz nezávislosti justice. Kdyby měl pravdu předseda ANO, který své prohry u soudů, ať obecných, či u toho ústavního přičítá údajnému spiknutí s vládou, dostal by trest „natvrdo“. Nesmysl. Naštěstí. To však neměli mnozí politici, které šikanovaly represivní orgány.
Andrej Babiš se staví do role oběti. Dokonce mluví o „prvním politickém procesu“. Měl by být rád, že v tomto (zase jednou) neříká pravdu. Soudce měl za prokázané, že účelové vyvedení farmy Čapí hnízdo z Agrofertu kvůli zisku padesátimilionové dotace pro malé a střední firmy bylo špatné.
Kdyby byl jen malinko podjatý, snadno by si obhájil za „poškození finančních zájmů Evropské unie“ flastr třeba pět let (trestní sazba je až osm let). On však jednal dle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Toto je jeden z nejdůležitějších principů právního státu. Vina musí být prokázána jednoznačně. V roce 2024 a v případě lídra hnutí ANO justice zcela jistě takto postupovala.
Zato v minulých letech můžeme mít u řady rozsudků vyneseným proti politikům či jiným známým osobám pochybnosti.
A byť třeba nakonec odvolací instance nespravedlivé tresty zrušily, musíme se ptát, zda u nás skutečně neprobíhaly „hony na čarodějnice“ a zda snaha za každou cenu zavřít „velkou rybu“ nepřekročila všechny červené linie.
Babiš si může právem stěžovat, že jeho případ trval neúnosně dlouho. Od machinací s dotacemi uběhlo šestnáct let. Sama délka případu je šikanózní a podlamuje víru v právní stát. Nicméně na vině jsou v tomto případě policie a státní zastupitelství, justice už nic neprotahovala, když se jí případ dostal na stůl.
Bohužel to tak trochu vypadá, že dokud majitel Agrofertu vládl, měly represivní složky (jež spadají pod vládu) strach hnát ho k soudu. Jakmile o moc přišel, ti samí lidé ho promptně posadili na lavici obžalovaných.
Řeč je hlavně o žalobcích. Paradoxně sám Babiš se dostal k moci v důsledku prokurátorského puče. V roce 2013 na příkaz olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana policejní komanda realizovala zásah ve Strakově akademii kvůli nezdaněným kabelkám, hlasování poslanců a žárlivé konkubíně.
Tímto násilným aktem sundali vládu a ublížili demokracii. Když tleskáme vysokým trestům pro výtržníky, co zaútočili na americký Kapitol, neměli bychom se ptát, zda by podobně neměli být stíhání iniciátoři tohoto hanebného činu?
Jak se říká „kdo s čím zachází, tím také schází“. Předseda ANO profitoval z honu na čarodějnice a často ODS předhazoval, že je prý mafiánská strana – ale nakonec se sám stal čarodějnicí.
Dopadl ještě dobře. Na rozdíl od jiných neskončil v politice, zažil si „jen“ léta nervů. Způsobila mu je ta samá parta, které do velké míry vděčí za svůj raketový vzestup. A kterou můžeme podezřívat, že ho chránila a kryla mu záda, dokud stál na vrcholu mocenské pyramidy. To jsou paradoxy, pane Vaněk…
Babiš se ovšem může radovat. Už podruhé ho soudce osvobodil, kauza neměla vliv na jeho kariéru a celý případ nebyl od počátku vymyšlený. Nešlo o justiční omyl, natož o justiční zločin.
Prostě na Čapím hnízdě opravdu k něčemu došlo, to se vyšetřovalo, pouze poněkud hodně dlouho – a nakonec se nepodařilo prokázat vinu „nade všechny pochyby“. Mnozí před ním zažili daleko horší zacházení a léta neoprávněného stíhání je připravila o vše. O kariéru, o dobrou pověst, o životní štěstí… Jak se to vůbec mohlo stát?
Počátek asi hledejme v akci „čisté ruce“, což měla být pomsta tehdejšího premiéra Miloše Zemana hlavně na občanských demokratech, nakonec ale zasáhla daleko širší spektrum obětí (jak už tomu bývá u čarodějnických procesů).
Kromě řady komunálních politiků dopadlo kladivo třeba na Milana Šrejbera, který se zřejmě „provinil“ tím, že sponzoroval ODS. Dostal pět a půl roku. Ve vězení nakonec strávil necelé čtyři měsíce, než ho Nejvyšší soud osvobodil a celé stíhání nakonec bylo zrušeno jako zcela vykonstruované.
Stejný trest jako Šrejber ve zmanipulovaném procesu vyfasoval bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář. Nemusel ho nastoupit, odvolací Vrchní soud celou obžalobu smetl se stolu a ještě konstatoval, že během líčení mu soudkyně upřela právo na obhajobu.
Jeho stíhání bylo vskutku absurdní. Měl
se dopustit zločinu tím, že se podepsal pod založení jedné státem vlastněné
společnosti s ručením omezením. K žádnému vyvádění majetku a peněz nedošlo,
vadila jen ta zkratka s.r.o.
Podivnosti vykazoval i případ vicepremiéra Jiřího Čunka. Za ním již tehdy stál Ivo Ištvan. Věc byla nakonec zastavena a později soud konstatoval, že represivní orgány poškodily práva obviněného.
Nejhůře ze všech ovšem dopadla Vlasta Parkanová, pronásledovaná ve smyšlené kauze nákupu letadel Casa. Ta trvala deset let, kompletně jí zničila život, připravila o politickou kariéru, aby se pak prokázalo, že šlo od počátku o neoprávněné stíhání. Ano, tohle skutečně byl politický proces a odškodnění to nespraví.
Uvedený výčet bezdůvodného pronásledování politiků prokurátory není zdaleka úplný. Ve většině případů nakonec alespoň soudy obstály a když ne na poprvé, tak alespoň ve druhé instanci nalezly pro obviněné spravedlnost.
Babiš se rozčiluje právem, pokud si stěžuje na délku svého stíhání. Ale nemá pravdu, když se tváří, že se křivda děje jen jemu. Nebyl zdaleka prvním a už vůbec ne nejhůře postiženým politikem, na kterého dopadlo „kladivo na čarodějnice“.
Nakonec má Andrej Babiš štěstí, a to hned dvojnásobné. Jednak je typem politika s hroší kůží, jehož příznivcům nějaké to stíhání nevadí. Stejně jako Donald Trump nebo Benjamin Netanjahu nerezignoval na boj o moc ani kvůli soudu – a přitom neztratil podporu příznivců, možná spíše naopak si ji upevnil.
Doba se změnila, tohle by se v „mafiánských“ devadesátkách nestalo, standardní politici z „polistopadového kartelu“ odstupovali i jen při stínu podezření.
Za druhé má kliku, že vlna honů na čarodějnice již pomíjí. Jemu ještě pomohla do sedla, on sám už však neskončil na hranici.
Bylo by hezké, kdyby se poučil ze svého vlastního příběhu a byl ochoten se spolu s ostatními politiky podílet na tom, aby se represivní složky státu očistily, zvýšila se jejich kontrola a transparentnost a přestaly ničit lidem život. Ať už tak jejich příslušníci činí z touhy po slávě, po moci, či z nějakých ještě nižších pohnutek. Je zde vůle k takovému posílení právního státu?
Možná je tohle příliš idealistická představa. V každém případě by však Andrej Babiš a jeho lidé měli okamžitě přestat štvát lidi proti justici. Tvrdit, že je podjatá a má za cíl škodit ANO. Podezírat odvolací soudy, že rozhodly jinak než ty prvoinstanční nikoli z právních, ale politických důvodů. Obviňovat ústavní soudce, že se spikli s vládou, aby „okradli“ důchodce a jednají schválně nemravně a nespravedlivě.
Sám přece musí vidět, že kdyby justice byla takto zkorumpovaná a závislá, mohl už teď sedět v base.
Každý má právo myslet si o kauze Čapí hnízdo a Babišově roli v ní, co chce. Podstatné ale je, že si i díky ní můžeme uchovat víru v právní stát. Možná by si někteří přáli dostat ex-premiéra do tepláků. Známá právní maxima však říká, že je lepší pustit na svobodu deset lumpů než zavřít jednoho nevinného. Zde byla nepochybně naplněna.
A to je dobře. Nejen pro oligarchu, ale pro nás všechny. Ne, opravdu nešlo o „první politický proces“. Věřme však, že bude poslední.
