KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Co je demokracie? Když dva vlci a jehně hlasují, co bude k večeři. Co je svoboda? Když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“ Tento vtip přesně ilustruje vztah mezi svobodou a demokracií. Ta se totiž bez právních záruk snadno zvrátí v diktaturu většiny. Tenkrát před třiceti šesti lety jsme to úplně nechápali a tento omyl se nám vrací dodnes.
Vládnou pravidla lidem, ne lidé pravidlům
Základní hodnotou je svoboda. Demokracie vyplývá z ní, nikoli obráceně. Proto tento politický systém nemůže nikdy fungovat tam, kde nejsou zaručeny osobní svobody, neplatí humanistická morálka, není respektována vláda práva s rovností před zákonem a neznají nic jako nezávislá média a svobodnou veřejnou debatu založenou na kritickém rozumu. A dokonce i v západních zemích, kde jsou tyto hodnoty oslabeny, kulhá kvalita demokracie.
„Demokraticky“ si můžete odhlasovat, že filosof se „špatnými“ názory musí vypít číši bolehlavu, že na Romy mají platit přísnější zákony než na Čechy, nebo účelově změnit zákony tak, abyste jimi „vyřešili“ problémy vítěze voleb. Nic takového by nemělo být možné v konstituční republice, která ctí osobní svobody a právní řád. Jeden z prvních členů ústavního soudu, Vojtěch Cepl často opakoval maximu „vládnou pravidla lidem, ne lidé pravidlům“.
Nastupuje diktatura většiny a právo silnějšího?
Tato zásada je hojně známá v právnické komunitě. Bohužel, daleko méně je citována v běžné veřejné debatě. Natož aby přešla do krve voličům. Jen tak se může stát, že mnozí sdílejí totalitní imperativ „většina může vše“. My jsme teď vyhráli hlasování, takže máme „právo“ rozhodnout, kdo nesmí být trestně stíhán, ignorovat střet zájmů, či nominovat do vlády klidně koně. Komu se to nelíbí, ten „nerespektuje demokracii a chce zvrátit výsledek voleb“.
Je tohle ještě svoboda, nebo už nastupuje právo silnějšího? Tenkrát jsme o takto strašlivých důsledcích „demokracie bez přívlastků“ nepřemýšleli. Mnozí měli pocit, že rozhodnutí přijímaná za komunismu nejsou špatná sama o sobě, ale protože parlament nevzešel z pluralitní politické soutěže. A jakmile bude toto zaručeno, automaticky vše bude správně. Jak hrozný to byl omyl.
Bez hodnot jsou instituce prázdnými skořápkami
Proč nám po sametové revoluci nedocházelo, jak je to se vztahem mezi svobodou a demokracií? Jednak jsme po letech strávených v bolševickém papiňáku měli zoufale málo informací a znalostí o tom, jak funguje otevřená společnost, jednak jsme tehdy měli až nezaslouženě kvalitní politickou elitu. Většina z osobností, které nastoupily do parlamentu a do vlády, se chovala civilizovaně a mravně, jako by vyrostla ve svobodné a právně vyspělé zemi.
Jenže to, co jsme měli za přímý důsledek demokracie, která „vytváří vlastní morálku“, ve skutečnosti stojí na implicitních předpokladech, bez jejichž naplnění instituce republiky nefungují a stávají se prázdnými skořápkami. Že po převratu disidenti, filosofové, advokáti, spisovatelé, dramatici a další, kteří se dostali k moci, tyto podmínky naplňovali, znamenalo pouhou koincidenci, ne kauzalitu. Ostatně u nové generace politiků je nacházíme čím dál méně.
Humanita, právo a rozum jsou víc než demokracie
Naše civilizace stojí na křesťanské morálce, z níž povstala lidská práva a občanské svobody, na římském právu, které nadřazuje univerzálně a pro všechny platná pravidla nad vůli momentální většiny a na antické filosofii s její vírou v rozum. Demokracie (stejně jako kapitalismus) je z těchto hodnot odvozena, bez nich nepracuje dobře. A určitě nestojí nad nimi. Naopak, o fundamentech svobody se nehlasuje (jakkoli velkou většinou).
Nejsou-li naplněny imanentní předpoklady svobody – humanistická morálka, právní řád a kritické myšlení – pak ani v zemi se všeobecným rovným hlasovacím právem nemusí stát život za nic. Naopak i bez masových voleb se lze těšit občanským svobodám a lidským právům, pokud nad nimi bdí neporušitelný ústavní pořádek a nezávislé soudy (jak v Britském impériu). Sama „holá“ demokracie, v níž „většina může vše“, vám nezaručí takřka nic.
V liberální demokracii máte svobodu i po hlasování
Jaký je rozdíl mezi „demokracií bez přívlastků“ a „liberální demokracií“? Že v té první máte svobodu hlasování a v té druhé i po hlasování. Jde o princip omezené vlády. Vítěz nezískává zemi v plen, ale pouze právo ji po určitou dobu spravovat v rámci pravidel, která zahrnují zejména zákaz expanze moci státu nad občany, rovnost před zákonem platící i pro vládce a jejich podřízení se ústavnosti.
Dnes slavíme „Den boje za svobodu a demokracii“. Která hodnota je v tomto názvu (správně) uvedena na prvním místě? V aktuální situaci si připomínejme primárně ji. Protože demokracie není nijak ohrožena, svoboda potenciálně ano. A bez této ctnosti nám ta druhá nezaručuje takřka nic.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
