Znalec kopal za dárce. Stát se stal obětí podvodu, říká expert Smejkal k bitcoinové kauze

V bitcoinové kauze, která stála místo ministra spravedlnosti , je stále řada nejasností. Podle soudního znalce Vladimíra Smejkala je celý případ mediálně nafouknutý, ale zároveň ukazuje na selhání a naivitu na straně státu. V rozhovoru pro podcast Dimun popisuje, jak se ministerstvo nechalo napálit a proč klíčovou roli sehrál znalec, který ovšem nepracoval pro stát, ale pro dárce bitcoinů Tomáše Jiřikovského.

Petr Dimun: Na začátku celé kauzy jste vystoupil proti určité vlně hysterie a řekl jste, že postup tehdejšího ministra Blažka byl korektní a že se v podstatě nic tak závažného nestalo. Trváte na tom stále?

Vladimír Smejkal: Přestože se dozvídáme další informace, tak vlastně na tom původním názoru nic neměním. Osobně celou tu záležitost vnímám jako velice nafouklou mediální pseudokauzu, která je samozřejmě různým způsobem využívána a zneužívána politicky. Pokud bychom se skutečně detailně zabývali rozborem po stránce právní a věcné, tak to zdaleka není tak, jak se všichni snaží tvářit.

Petr Dimun: Kde jsou tedy ta největší bílá místa, kde vám stále chybí podstatné informace?

Vladimír Smejkal: Absolutně největším bílým místem je ta první fáze, ještě před darováním. Nikdo z nás v podstatě nechápe, proč se ten dárce, pan Jiřikovský, obrátil na ministerstvo spravedlnosti už dávno předtím, než mu byly věci vráceny, a deklaroval, že má nějaká kryptoaktiva a byl by ochoten je poskytnout. My vlastně nechápeme, proč to dělal. V momentě, kdy mu byly vráceny nosiče s klíči ke kryptoměnám, k ničemu ani stát, ani ministerstvo nepotřeboval.

Petr Dimun: Objevují se konspirační teorie, že tímto příslibem daru motivoval ministerstvo spravedlnosti, aby ovlivnilo justici a věci mu vrátila.

Vladimír Smejkal: Tomu se směji. Seznámil jsem se detailně s těmi dokumenty, které ministerstvo publikovalo, a muselo by dojít k ovlivnění několika na sobě hodně nezávislých osob. K dovolání se vyjadřoval nejvyšší státní zástupce, jehož stanovisko bylo z právního hlediska naprosto korektní. Stejně tak Nejvyšší soud rozhodl opět, dle mého názoru, zcela korektně. A pozor, on nerozhodl, že se to má vrátit, on pouze zrušil předchozí rozhodnutí.

Petr Dimun: A vrátil to krajskému soudu, který to pak rozhodl vrátit…

Vladimír Smejkal: Přesně. A tady nastupuje čtvrtá osoba, státní zástupce z krajského zastupitelství, o kterém se předpokládalo, že se odvolá. On se neodvolal. Pokud bychom chtěli vytvořit konspirační teorii, musely být ovlivněny čtyři různé subjekty. Já tomu nevěřím, stejně jako nevěřím, že je Země placatá. Podle mě to spiknutí nebylo.

Petr Dimun: Pojďme k samotnému předání daru, které proběhlo 7. března. Vy jste ho označil za mimořádně problematické.

Vladimír Smejkal: Celý proces technického provedení transakce řídil znalec. Ministerstvo se zcela zjevně vzdalo jakékoliv vlastní kontroly nad věcnou stránkou. Za ministerstvo tam byl pouze náměstek a ministerstvem najatý notář. Všichni ostatní – advokát, dárce a znalec – kopali za stranu darující. To je důležité si uvědomit.

Petr Dimun: Co se tedy 7. března v kanceláři znalce stalo?

Vladimír Smejkal: Když tam dorazil náměstek ministra a notář, k jejich překvapení zjistili, že už je vše otevřené. Řekli jim: „Tady vidíte, tady je ten účet, na kterém je ta částka, a z toho dostanete tu třetinu.“ Toto bylo v rozporu se smlouvou, kde bylo napsáno, že se to otevře za účasti těchto osob. V ten moment mi připadá, že jak náměstek, tak notář jednali vysoce neprofesionálně. Dokonce bych si troufl říci, že by se snad dali označit za osoby ducha mdlého. Pan náměstek měl vstát a prohlásit: „Vy jste porušili smlouvu, já odcházím.“

Petr Dimun: V čem je ten zásadní problém, že to neotevřeli společně?

Vladimír Smejkal: V tom, že to otevření neproběhlo za jejich účasti. Nevěděli, co se s tím dělo předtím. Podle mě se tam pravděpodobně provedly nějaké transakce. Ale hlavně, peněženka může mít libovolný počet účtů, představte si to jako přihrádky. Já si myslím, že oni ukázali zástupcům státu jednu přihrádku, ale jestli něco bylo v těch dalších, se nedozvíme. A znovu říkám, stát měl v tento moment odejít od stolu.

Petr Dimun: Neselhal v tom i znalec Berger?

Vladimír Smejkal: Já si myslím, že znalec neselhal. Ten znalec velice dobře věděl, co dělá. Postupoval podle pokynů pana Jiřikovského a jeho advokáta. Myslím, že tam to není selhání, ale úmyslné jednání, ve kterém se aktivně podílel na všech krocích, které se odehrály v rozporu se smlouvou. On se účastnil připomínkování té smlouvy, on o ní věděl. Jedna z klíčových osob, které se podílely na porušení smlouvy, je právě ten znalec.

Petr Dimun: Takže z pohledu pana Jiřikovského neselhal…

Vladimír Smejkal: Z pohledu pana Jiřikovského jistě neselhal.

Petr Dimun: A z pohledu znaleckého zákona?

Vladimír Smejkal: Bez komentáře.

Petr Dimun: Jaké si z celé kauzy vzít ponaučení?

Vladimír Smejkal: Politicky to možná nebylo obratné. Právně je tu zásadní problém: co s nosiči dat, když nevíme, co na nich je? To je celosvětový problém. Nemůžeme vycházet z pravděpodobnostního principu: „Je to gauner, tak mu zabavíme všechno.“ Věcně se ministerstvo stalo obětí podvodu tím, že si neudělalo analýzu rizik a nepostupovalo rozumně. Mělo dát dohromady partu expertů, kteří by proces připravili.

Petr Dimun: Místo toho tam šel náměstek, který o bitcoinech věděl jen to, co si přečetl v novinách.

Vladimír Smejkal: Přesně tak. Teď to má krásný ironický doběh, kdy ministerstvo předevčírem vypsalo veřejnou zakázku malého rozsahu na audit celé věci s absurdní uzávěrkou za 24 hodin. Nikdo se nepřihlásil, protože hledali auditora pro účetnictví, nikoli experty na krypto a právo.

Petr Dimun: Říkal jste, že řešíte i jiné, možná zajímavější případy s kryptoměnami, které ale nemají politický přesah. Dochází třeba ke krádežím ze strany orgánů činných v trestním řízení?

Vladimír Smejkal: Jsem velice rád, že jste to řekl vy, protože já jsem mlčel, ale máte pravdu.

Petr Dimun: Jak je to časté?

Vladimír Smejkal: Zatím je to záležitost jednou za čtvrt, půl roku. Ale myslím, že frekvence bude rostoucí. Je třeba vypracovat metodiky a postupy, jak s kryptoměnami v trestním řízení nakládat. Ideálně by to mělo udělat Nejvyšší státní zastupitelství, které je schopno vnímat právní rozměr a nepodléhá tlaku operativy.

Petr Dimun: Další hrozbou, o které se mluví, je umělá inteligence a manipulace s důkazy, takzvané deepfakes.

Vladimír Smejkal: Přesně tak, je to obrovské riziko. Mohu pomocí AI buď pozměnit existující skutečnost, nebo si vytvořit zcela novou, neexistující. Mohu vás natočit, jak obcujete s nezletilou… Tedy já vás nenatočím, já vyrobím video, na kterém takhle budete vypadat, a bude to tak důvěryhodné, že nepoznáme rozdíl.

Petr Dimun: A technologie to nejsou schopné odhalit?

Vladimír Smejkal: Ne. Dnes u každého důkazu, který bude pocházet z nehmotné oblasti, budu jako advokát namítat, že si tohle někdo nechal vyrobit umělou inteligencí. Je to jen otázka času, než se takový případ objeví. Evropská unie se to snaží regulovat nařízením, že výstupy z AI se mají označovat. To je k smíchu. Hodní to budou označovat a zlí ne. Bude to neustálý závod mezi tvůrci podvodů a nástroji na jejich odhalování.

Celý podcast DIMUN se soudním znalcem v oboru IT Vladimírem Smejkalem si můžete pustit ZDE. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.