KOMENTÁŘ JANA MALINY | Když se řekne protivzdušná obrana, většina lidí si vybaví rakety a radary. Jenže na ukrajinském nebi existuje ještě jiná fronta – drony, které loví jiné drony. Vojáci Mortimer a Skiser z 429. pluku bezpilotních systémů „Achilles“ patří k těm, kdo se každý den pokoušejí zachytit ruské stroje dřív, než napáchají škody. O své práci mluví v rozhovoru, kterým chtějí podpořit sbírku na drony Intercept Drones Together with Achilles. Jejich práce tvoří jen výsek z mnohovrstevného systému obrany, který vedle nich zahrnuje raketové jednotky, kanony i rušičky. Ale právě tato jednotka se specializuje na přímý kontakt – útok stroje proti stroji.
Vojáci jednotky Achilles používají různé typy interceptorů (dronů určených k likvidaci jiných dronů – pozn. redakce). Některé jsou navrženy pro široké spektrum cílů, jiné fungují pouze proti určitému typu.
„Záleží na stroji, který používáme,“ vysvětluje Skiser. „Některé mohou sestřelit průzkumný i útočný dron, jiné jsou vyvinuté jen pro jediný druh cíle. Existují drony, které dokážou zasáhnout Shahed, ale na průzkumné drony nefungují.“
Rozdíl spočívá v chování protivníka. Íránské Shahedy jsou pomalé a letí po předvídatelné dráze, zatímco malé průzkumné stroje manévrují a mění výšku. „Musíš zvolit jiný přístup pro každý typ cíle,“ dodává Mortimer. „Shahed a průzkumné drony se chovají jinak, takže i naše taktika a typ stroje se musí přizpůsobit.“
Jednorázové zbraně, komunikace a koordinace
Ve většině případů jde o drony, které po zásahu explodují. „Většina interceptorů je one-way – jednorázová,“ říká Mortimer. „Po startu už se nevracejí. Najdou cíl a zničí ho.“
Existují i experimentální modely, které využívají sítě nebo jen fyzický náraz bez exploze, ale to je zatím spíše výjimka. „Základní model je exploze,“ doplňuje Skiser stručně. „Ostatní typy jsou spíše pokusy.“
Když dron vyletí, nemá na výběr mnoho možností. „Najít cíl je těžké,“ vysvětluje Mortimer. „Na rozdíl od útoku na pozemní cíle, jako jsou sklady, bunkry nebo vozidla, se tu cíl pohybuje – mění nejenom pozici, ale i výšku. Potřebuješ přesnou informaci, kde se nachází, jinak ho nikdy nenajdeš.“
Tým se opírá o spolupráci s průzkumnými jednotkami, které vyhledávají cíle a předávají data dál. „Je to obrovské množství informací, které nemůžeš prostě poslat po telefonu,“ říká Mortimer. „Musíme používat speciální nástroje, které dokážou určit přesnou pozici cíle. Na rozdíl od tanku nebo zákopu se dron pohybuje nepoměrně rychleji. Musíme vědět přesně, kde je.“
Koordinace je klíčová. „To je hlavní rozdíl oproti úderům na zemi,“ dodává Skiser. „Na zemi můžeš mít cíl pořád na stejném místě. Ve vzduchu se vše mění doslova každou vteřinu.“
Umění pilotáže a kam spadnou trosky
Jednotka zahrnuje různé typy pilotů – bombardovací, průzkumné i interceptorové. Každý z nich ovládá jiný stroj a má jiný výcvik.
„Základní dovednost je stejná pro všechny,“ vysvětluje Skiser. „Ale každý typ dronu vyžaduje jiné schopnosti. Multirotor se chová jinak než křídlo, FPV jinak než bombardovací typ. Je lepší, když se pilot specializuje.“
Sám Skiser se původně učil jako „bomb loader“, tedy obsluha zbraňového systému u bombardovacího dronu, a teprve postupně se přeškolil na pilota. „Jsem teprve na začátku,“ přiznává. „Ale základní principy řízení jsou všude stejné.“
Lov na nebi není jen technický problém. Veledůležité je i načasování. Když interceptor zasahuje velký dron, jako je Shahed, musí jeho navigátor přemýšlet, kam trosky dopadnou. „Snažíme se vyhnout zásahům nad městy,“ říká Mortimer. „Pokud můžeme, sledujeme cíl o něco dál, dokud nedoletí nad volnou oblast. Zničení nepřátelského dronu nad městem by mohlo způsobit obrovské škody.“
Meet the Ukrainian pilots intercepting Russian drones. A new age of air defense. pic.twitter.com/AJSBLLMao2
— Preston Stewart (@prestonstew_) November 10, 2025
Někdy to ale nejde. „Záleží na situaci,“ dodává Skiser. „Většinou se snažíme dělat svou práci mimo civilní oblasti, ale někdy prostě není čas.“
Ruské síly také čím dál častěji vypouštějí „decoy“ drony, tedy jakési návnady, které mají mást obranu a nenesou velkou nálož. „Na radaru vypadají stejně,“ říká Mortimer. „A zblízka nepoznáš, jestli mají výbušninu, nebo jen kamery. Ale i když je to klamný cíl, musíme ho sestřelit. I prázdný dron může nést rušičku nebo sledovací zařízení.“
Jak chytit malé drony a sdílení informací
Zkušenost s menšími cíli přináší další obtíže. Skiser popisuje svou minulou službu u jednotky, která chytala malé kvadrokoptéry: „Získáš informaci od průzkumu, letíš do zóny a snažíš se zjistit, kde cíl je. Když ho najdeš, napálíš to do něj.“
Pro nezasvěcené to zní nemožně. Ale piloti se brání, že se to dá naučit. „Je to těžké, když začínáš,“ přiznává Skiser. „Ale když se zlepšíš, už to není tak složité. Důležitá je spolupráce – zasáhnout cíl je vlastně ta menší část práce.“
„Je to jako lézt na horu,“ dodává Mortimer s úsměvem. „Pro někoho je těžké vylézt na malý kopec, pro jiného je to jako nic. Když to děláš dlouho, zvládneš to.“
Jednotky mezi sebou aktivně sdílejí zkušenosti. „Když máš problém s určitým typem dronu, někdo jiný ho už nejspíš řešil,“ říká Skiser. „Proto je důležité komunikovat. Vyměňujeme si informace o úspěšných záchytech i o tom, co nefunguje.“ V rámci 429. pluku funguje síť spolupráce mezi četami a týmy, kteří si předávají detaily o průběhu misí, aby se mohli zlepšovat.
Na závěr dostali otázku, co budou dělat, až válka skončí. „Chceme znovu vybudovat naši zemi,“ říká Mortimer. „Obnovit instituce, systémy, udělat je lepší než dřív.“
Skiser dodává, že o tom zatím raději nepřemýšlí. „Je před námi příliš práce. Na budoucnost budeme myslet, až bude po všem.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
