Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc: Svoboda slova je v ohrožení, platy justičních úředníků jsou ostuda

Jeronýme, byl jsi advokátem, zastupitelem, poslancem, předsedou ústavně-právního výboru, šéfem poslaneckého klubu, náměstek několika ministrů spravedlnosti, pak na Vězeňské službě. Byl jsi tak trpělivý, až jsi se nakonec stal ministrem. Je to výhoda?

Myslím, že je to do značné míry výhoda. Život přináší různé výzvy a pravdou je, že to, co jsem dělal, nebyl plán. 

Většinou jsem si namyslel plán A, třeba i plán B, a nakonec to byl plán C, o kterém rozhodl někdo nahoře. Vším, čím jsem byl, byl jsem rád. 

Musím říct, že až teď oceňuju, že jsem se nestal ministrem dřív. Jedna věc jsou ambice a představy, druhá věc je skutečně vědět, do čeho člověk jde. 

Děkuji osudu, že jsem se stal ministrem v 48 letech, a ne třeba v 35. Protože si nejsem jist, jak bych býval obstál.

V čem konkrétně ti ta dlouhá cesta pomohla?

Z mého subjektivního pohledu je velká výhoda ta zkušenost. Neříkám úplně znalost, protože právo se mění, ale zkušenost politika i „nepolitika“.

Byla to mimochodem krásná doba, plná drobných radostí, kdy po večerech nemusíte vyřizovat telefony novinářům. Kdybych se nechtěl do politiky vrátit, tak bych tu nabídku nepřijal.

Vnímám, že funkce ministra je politickou funkcí, byť jsem v tuto chvíli nestraník. Věřím, že ta zkušenost mi pomůže poznat, které návrhy jsou správné, které by nás vedly špatnou cestou, a hlavně – které jsou realizovatelné. Protože jedna věc je napsat si program, druhá věc je ho realizovat.

Nemohl jsem si nevšimnout té poznámky „v tuto chvíli nestraník“. Vstoupíš do hnutí ANO?

Já jsem takovou nabídku nedostal. Vycházím z toho, že pokud člověka někde chtějí, tak mu to nabídnou. Ale v tuhle chvíli žádná nabídka na stole nebyla. 

Kdysi jsem si sám řekl, že do žádné jiné strany nevstoupím. Pravda, byl jsem upozorněn na to, že ANO je hnutí (smích). Ale myslím, že to není na škodu. 

Jsem vděčný panu premiérovi, že mě oslovil. Rozhodně to vnímám tak, že jsem nominantem ANO a hájím jeho zájmy, ale nejsem členem hnutí.

Když tě uváděli do funkce na ministerstvu spravedlnosti, pan premiér měl poznámku, zda spravedlnost vůbec existuje. Vzhledem k jeho kauzám, není to komplikace? Nemá pochybnost o celém systému?

Já myslím, že ne. Pan premiér má sice mnohdy ostrá vyjádření, ale za celou dobu, co ho znám, nikdy nezasahoval do živých věcí. 

Rozhodně se nestalo, že by chodil s tím, jak má nějaký soud dopadnout. Jeho pohled vychází z toho, že je manažer. Má pocit, že ministerstva se řídí. 

Samozřejmě Ministerstvo spravedlnosti je specifické a on ví, že soudy jsou nezávislé. Ministerstvo má roli v legislativě, personáliích a správě, ne v rozhodování kauz.

V roce 2021 jsi byl horkým kandidátem na nejvyššího státního zástupce po Pavlu Zemanovi. Tehdy tě prosazoval Andrej Babiš, ale Marie Benešová byla proti. Měla pravdu, když říkala: „Jeronýme, zůstaň, ty jednou budeš ministrem“.

Marie měla často pravdu. Byť jsme někdy sváděli souboje, vážil jsem si jí za to, že se nebála říct svůj názor. Ona to vnímala pohledem zájmu státního zastupitelství, ve smyslu jeho apolitičnosti. 

Nemyslím si, že by mi nevěřila, že bych se nedokázal oprostit od politických vlivů, ale brala to tak, že by mě to mohlo zatížit. Dnes toho nelituji. Byla to kapitola, která se ani nezačala psát.

Nyní máte v programu větší prostupnost právnických profesí. Znamená to, že by se nejvyšším státním zástupcem mohl stát někdo z vnějšku, třeba advokát?

Je to v programovém prohlášení a myslím, že principiálně je to dobře. Nevím, jestli to autoři mysleli zrovna na post nejvyššího státního zástupce, ale je správné, aby se třeba úspěšný advokát na závěr kariéry mohl stát soudcem. 

Stejně tak by měla být větší prostupnost mezi soudci a státními zástupci. Uzavírání těch profesí je spíš na škodu. Životní priority se mění – někdo chce dravost ve třiceti, v padesáti chce klidnější práci.

Když jsme u státního zastupitelství – nezaložíš si detašované pracoviště Ministerstva spravedlnosti v Brně? Ptám se v narážce na situaci na Nejvyšším státním zastupitelství (NSZ), které má fakticky pobočku v Praze.

Pamatuju si na návrhy Zdeňka Koudelky přesunout celé ministerstvo do Brna. Ale vážně – určitě ne. Abych se nevyhýbal té otázce ohledně NSZ: Myslím si, že to není dobře. 

V zákoně je sídlo napsáno z nějakého důvodu. U Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i NSZ je tam Brno proto, abychom bránili politickým vlivům, aby tam nebyl takový kontakt s politikou v Praze.

Řekněme si rovnou – není problém zajet na jednání. Ale v Brně už s politiky nebudete chodit po večerech, nebudete se potkávat na večeřích, nebudete mít tolik společných známých. 

Nerad bych, aby nakonec v Brně zůstala na budově jen cedule a soudci či žalobci seděli v Praze, protože se jim nechce dojíždět. 

Soudci a státní zástupci mají – na rozdíl od lidí, kteří dojíždějí denně desítky kilometrů za úplně jiné peníze – platy takové, že nějaká oběť je na místě. Nikdo Poslaneckou sněmovnu nebo Senát do Brna taky nepřesunul.

Není to tak, že se Nejvyšší státní zastupitelství de facto přesunulo do Prahy? Je tam dnes dislokace pro 30 lidí, to je třetina úřadu.

Úplně tak bych to neviděl, ale souhlasím, že je to principiální věc. Někde něco začíná a někde končí. Budu si to muset vyjasnit s paní nejvyšší státní zástupkyní i s předsedy soudů. 

Kde je ta hranice? Chápu technické zázemí, pohovku a stůl pro jednání, jako to má Nejvyšší soud na krajském soudě v Praze. Ale pokud tam vzniká velký odbor, není to cesta správným směrem.

Spekuluje se, že tvým náměstkem by mohl být Zdeněk Koudelka za SPD. Budeš mu bránit?

Otázka je, kdo bude náměstek. Počítám s tím, že jména mi oznámí pan premiér. Nebudu vetovat jména jen proto, že bych měl s někým osobní problém. 

Zdeněk Koudelka je z hlediska odborné kvalifikace nezpochybnitelný, je docent, vyzná se v ústavním právu. To, že jeho názory jsou někdy velmi neotřelé, neznamená, že nejsou správné. Mnohdy se stávalo, že i neortodoxní nápady nakonec u soudu uspěly.

Se Zdeňkem je ale těžké pohnout, když se do něčeho zakousne.

To vím. Já jsem schopen si za pět minut udělat tři přátele a on šest nepřátel (smích). Ale vážím si ho za to, že se nechová podle toho, kam fouká vítr. Pokud si myslí, že je něco správné, trvá na tom až do sebezničení. 

Věřím, že jsme schopni spolupracovat, pokud bude respektován princip, že nakonec rozhoduje ministr.

Dalším jménem, které se zmiňuje, tak je bývalý ústavní soudce – opět akademik – Radovan Suchánek. Taktéž tvůj bývalý stranický kolega; i on je ze stáje sociální demokracie.

Nechci komentovat jednotlivá jména, dokud nebudou oficiálně navržena. Shodou okolností Radovan Suchánek byl mým asistentem, když jsem byl předsedou poslaneckého klubu. 

Byl to on, kdo ve spolupráci se mnou zpracovával většinu návrhů, které jsme předkládali, a také ústavních stížností. Takže z hlediska legislativy a znalosti toho prostředí má zkušenosti a erudici.

Jednou z velkých třecích ploch jsou platy: Bude mít tato vláda ambici znovu zmrazit platy soudců?

Negativní zkušenost s pokusem Pavla Blažka o snížení platů, kterou shodil Ústavní soud, by měla vést k zamyšlení. Navrhnout snížení platů je politicky populární. 

Mně se také nelíbí, že průměrný plat soudce je dnes kolem 160 tisíc a nástupní plat na okrese je 120 až 130 tisíc, což je utržené od reality běžné společnosti. Ale nemyslím si, že máme vést válku, která skončí u Ústavního soudu.

A co platy justiční administrativy? Tam je situace kritická.

To je právě ten kontrast. Když řeknete, že průměrný plat v justici je 43 tisíc, zní to hezky. Ale realita je taková, že většina zapisovatelek má 26 až 28 tisíc hrubého. Desítky procent lidí v justici jsou pod zaručenou mzdou. To je ostuda.

V rozpočtu nám teď chybí zhruba 600 milionů korun, které tam v minulosti ministr Blažek přesunul z platů soudců – jenže soudci si ty peníze vysoudili zpět a v rozpočtu vznikla díra. 

Pokud těch 600 milionů nezískáme, průměrné navýšení platu zaměstnance soudu by příští rok bylo 99 korun. To je neakceptovatelné. Jednal jsem o tom s ministryní financí a věřím, že to vyřešíme.

Jak to chceš řešit dlouhodobě? Justice je často dlužníkem už v polovině roku.

Musíme připravovat rozpočet na základě reálných čísel. Pokud byla skutečnost loňského roku nějaká, nemohu na příští rok navrhnout o 30 % míň bez argumentů. 

Máme problém třeba s tím, že byl schválen vyšší advokátní tarif – což bylo potřeba. Ale nebyly na to rozpočtovány peníze. 

Logicky ten náběh přichází teď – a my musíme hledat peníze na to, abychom dokázali zaplatit za obhajobu ex offo. Pokud si ji stát objednává, musí za ni i zaplatit.

Digitalizace je tvou prioritou. Z justice ale zní hlasy, že současné systémy jako e-spis jsou selháním a „slepým střevem“, které práci spíš přidělává.

Do značné míry jim musím dát za pravdu. Jsem velmi zklamán z toho, jak ten proces nepostoupil. E-spis měl být spuštěn před dvěma lety, teď se mluví o dalších dvou letech. Pokud tohle nevyřešíme, nemůžeme mluvit o modernizaci justice. 

Není možné, aby policie měla svůj elektronický systém, státní zástupci jiný a soudy další, a ty systémy spolu nekomunikují. Lidé na soudech pak obsluhují tři různé systémy a jen tupě přepisují data.

Místo zjednodušení práce nutíme lidi s platem 160 tisíc měsíčně, aby minuty tupě klikali a elektronicky podepisovali dokumenty v systému, který je pomalý. Chci posílit IT sekci ministerstva, a to i lidmi z praxe.

Úředníci a politici často nevědí, co soudce nebo státní zástupce skutečně potřebuje. Vycházíme z toho, jak by to mělo být podle trendů z konferencí, ale realita u stolu soudce je jiná.

V programu máte, že svoboda slova je ohrožená. Jak to chce ministr spravedlnosti změnit, když soudy rozhodují podle platných zákonů?

Jediná cesta je změna trestního zákona. A určitě touto cestou půjdeme. V první řadě chceme zrušit verbální trestné činy, které byly přidány v minulém volebním období. Ukázalo se, že v praxi to dělá problémy. Trestní právo je „ultima ratio“ – poslední možnost. 

Má nastupovat až tehdy, kdy selžou všechny ostatní prostředky. V případě verbálních trestných činů by mělo nastupovat opravdu jen ve výjimečných případech, jako je podněcování k násilí.

Namátkou jsem vybral některá rozhodnutí brněnského městského soudu za výroky na Facebooku: 50 hodin veřejně prospěšných prací za „ošklivý komentář“ k LGBT průvodu, podmínka za komentář o taxikářích, 200 hodin prací za „hanobení národa“ v souvislosti s Ukrajinou. Jsou to věci, které má řešit trestní právo?

Přesně tohle jsou věci, nad kterými se máme zamyslet. Mně se ty výroky taky nelíbí – jsou hloupé, ošklivé. Ale pokud někdo stojí podruhé nebo potřetí před soudem za názor na Facebooku, byť hloupý, tak je něco špatně.

Kdyby v 90. letech někdo řekl, že za takové výroky budou padat tresty, nevěřili bychom tomu a mysleli bychom si, že je blázen. Byla tu absolutní svoboda projevu. 

Dnes se ten směr posouvá k většímu přitvrzování a kriminalizaci každého hloupého výroku. A to je cesta, která je zneužitelná.

Co bude příště? Trestní stíhání za kritiku vlády? Že by ji někdo chtěl „vyhnat do Vltavy“? To musíme zastavit. 

Pokud někdo něco řekne v práci, ať se to řeší pracovněprávně. Ať je žalován civilně, ať platí odškodné, ale ať se to neřeší trestně. Svoboda slova je základ demokratické společnosti.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.