KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Měl by se Petr Macinka pakovat z vlády? V normální zemi by ho premiér nechal odvolat, přestože je předsedou koaliční strany. U nás to tak nebude. A návrh opozice na vyjádření nedůvěry kabinetu bude mít za důsledek pouze to, že se stávající vládní koalici semkne. Nebylo chybou mířit na Andreje Babiše místo soustředění palby na silně problematické koaliční partnery.
Předseda Motoristů jako recept na malér
Není sporu o tom, že ministr zahraničí má řádný průšvih a u premiéra velkou černou kaňku. Povedl se mu totiž hned trojí neslavný rekord.
Za prvé: jen kvůli němu přišlo proti novému kabinetu protestovat skoro sto tisíc lidí pouhých sedm týdnů od jeho jmenování.
Za druhé: nešlo tu o vládní politiku, s níž by nesouhlasily zájmové skupiny (třeba odbory), ale čistě o jeho nepřístojné chování.
A za třetí: vzedmulo se proti němu široké lidové hnutí, nikoli jen elektorát opozice.
Hrubě vyhrožovat prezidentovi je v Česku něco nevídaného. Navíc Petr Macinka psal, že pro vydírání má podporu předsedy vlády, čímž to zavařil i Andreji Babišovi a ponížil rovněž jeho – protože to nyní vypadá, že kabinet neřídí a je slabý premiér.
Nicméně pád ministra vůbec není na pořadu dne. Všichni víme proč. Bez Motoristů by hnutí ANO nedalo dohromady většinu, nemluvě o hlasech potřebných pro nevydání jeho lídra k trestnému stíhání.
Chromá kachna v Černínu je pro premiéra drahá
Takže šéf diplomacie zůstává, zároveň se však stává „chromou kachnou“. Zabouchl si totiž dveře na Hrad, což ještě zdůraznil trucovitým dupnutím, že od teď bude prezidenta ignorovat. To opravdu nezní jako omluva, která by přitom měla být tím nejmenším, co se požaduje od člena vlády, který takto neomaleně a hloupě urazí hlavu státu.
Navíc se dají čekat další masivní protesty, což z Macinky a jeho Motoristů učiní pro Babiše ještě větší přítěž. Politická cena za takového koaličního partnera může být vysoká. Jistě, dokud se kousky Motoristů (ale i SPD) nepropíší do zhoršení voličských preferencí samotného ANO, může být vítěz voleb asi v klidu.
Už nyní však „sms gate“ přinejmenším polila dosud matnou opozici živou vodou, umožnila jí konsolidovat se a převážila momentum na její stranu. Zejména to poslední musí Babiše mrzet, protože nástup jeho sestavy jinak mohl být mohutný.
Opozice stále nechápe, proč prohrála volby
Jinou věcí je, jak s tímto „kapitálem“ bývalá vláda zachází. V zásadě zvolila pasivní přístup, kdy kope do Babiše, vyvolává schůze o nedůvěře a doufá, že vláda v důsledku (nejen) této aféry oslabí. Tento kalkul jí může něco přinést, pořád však jde o hru s nulovým součtem.
Pokud si snad v ODS, KDU, ČSL, TOP 09, STAN a u Pirátů myslí, že se k nim „přelijí“ nějací další voliči, tak to sotva. Oba nepřátelské tábory se tímto pouze utvrdí ve svých postojích.
Definice šílenství dle Einsteina je, že opakujete dokola stejnou věc, a doufáte v jiné výsledky. Nebyl jsem sám, kdo už před rokem varoval, že s pouhým poukazováním na nepřijatelnost, či na „ruské konexe“ rýsující se povolební koalice nelze zvítězit.
Když od politiků bývalé vlády Petra Fialy čteme, že při pohledu na plná náměstí nechápou proč prohráli, tak právě proto. Příznivce, kteří na to slyší, už přece dávno mají, ovšem více jich není a nebude...
Bývalá koalice přistrkuje ANO blíž dezolátům
Strany bývalého kabinetu mohou vůbec někdy hypoteticky získat většinu, jen když osloví další voličské skupiny a tím přepíší politickou mapu. Ale to musejí přijít s dobrým programem, nijak si nepomohou tím, že budou a priori házet ANO do jednoho pytle s ruskými dezoláty a nevycválanými puberťáky.
Byť s nimi nyní vládne a Babišovi nikdo nedržel pistolí u hlavy, aby si je vybral. Ale také mu nikdo nedal jinou možnost. A nedává mu ji ani teď.
Pro ANO jsou SPD a Motoristé jedinou možností, jak může zužitkovat svou vysokou volební výhru. Říkat Babišovi, že je slabý premiér, když Macinku neodvolá, ale zároveň ani nezkusit nabídnout mu nějaký „plán B,“ ho spíše zatvrdí a vazbu na Okamuru a Macinku neoslabí leč posílí.
Protože pak mu zbude jediný způsob, jak ukázat svaly: došlápnout si na opozici. To je tak jednoduché, jako fyzikální zákon akce a reakce.
„Čím hůře, tím lépe“ místo národních zájmů?
Hlasování o nedůvěře vládě není odsouzeno k neúspěchu pouze fakticky (neboť sněmovní matematika 108:92 je jasně daná a nic se na ní nemění), ale i morálně. Pokud má něco potenciál koalici narušit a sebrat jí vítr z plachet, tak ony široké občanské protesty, nikoli tohle.
Když navíc Piráti chodí demonstrativně ve flanelových košilích ve snaze se na Petru Pavlovi přiživit, jen nahrávají demagogům, kteří o něm tvrdí, že je vůdcem opozice.
Zvolit cestu čisté negace je jistě legitimní. Zvláště, když tu máme takovýto kabinet. Z dlouhodobého hlediska může spojenectví s Okamurou a Macinkou podkopat Babišovu podporu a otevřít nakonec v příštích volbách opozici cestu k moci.
Ovšem je to strategie „čím hůře, tím lépe“. Není to úplně státnický přístup, tím by byla snaha dostat radikály z vlády (i za cenu kompromisu s hnutím ANO) a hájit tak národní bezpečnostní zájmy.
Bez dohody s Babišem Macinka nepadne
Vláda sama neodejde a opozice ji neodvolá. Čili jde o gesto, že nesouhlasí, aby ministři uráželi a vydírali prezidenta. Nic víc.
Kdyby to opozičníci mysleli s vyvozením osobní odpovědnosti Petra Macinky vážně, museli by být odvážnější, nehrát při zdi a nabídnout Andreji Babišovi alternativu. Třeba formou závazku, že kdyby Motoristé odešli z koalice, nevysloví nedůvěru menšinové vládě, dokud ta bude jasně prozápadní a protiruská.
Předseda ANO by mohl nabídku odmítnout, ale šlo by jen o jeho problém. A ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN by měly svědomí čisté s tím, že udělaly pro zájem státu maximum.
S Piráty nepočítám, ti mají hromadu starostí, jak si lacino nahrabat politické body a pomoci příslušníkům ruské páté kolony vypořádat se s Petrem Pavlem. Na nadstranického prezidenta nedostřelí. Kdyby však sestoupil z Hradu do Sněmovny, měli by to o hodně snazší.
Prezident musí zůstat nadstranický
Co by tedy měla opozice udělat? Pokud už nemá srdce na to hrát „vysokou hru patriotů“, aspoň ať nekompromituje prezidenta a nesnaží se z něj učinit svého maskota. Ti lidé, co přišli na náměstí a podepisují petici, podporují jeho, nikoli nutně opozici.
Protože sprostý útok na hlavu státu naštval i ty, co nevolili strany bývalé vlády, případně se neangažují vůbec. Petr Pavel vážně není opoziční lídr – ale je to symbol boje za slušnost, úctu a respekt k republice.
Takto by to mělo zůstat. Prezident už svojí existencí představuje antitezi toho zlého v současné vládě. Není extremista, gangster, ani proruský kolaborant. Pro lepší Českou republikou už tímto dělá víc, než v současné době může (či chce) udělat opozice.
Ovšemže nějak reagovat musí, jinak by přišla o své voliče, které – když ne ANO, tak SPD a Motoristé – neskutečně iritují; tímto ovšem pouze splnila minimum nutného.
Má opozice vůbec plán?
Vyvolat hlasování o nedůvěře je při bezprecedentním skandálu ministra zahraničí povinnost, nevyřeší však nic. Stejně jako kampaň, že Babiš je slabý premiér. Tohle všechno je hlučná střelba slepými náboji a v důsledku pouze ANO „přihrábne lopatou" těsněji k jeho špatným spojencům.
Na závěr mám otázku: Setrvá opozice ve svém štítivém odstupu od Andreje Babiše i tehdy, když Motoristé a/nebo SPD způsobí něco ještě daleko horšího, než co zavinili doposud?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
