REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I V zimním Chorvatsku jsme jezdili s Kodiaqem i Octavií RS. A v Mladé Boleslavi „táta“ Povšík vyjednal tříprocentní nárůst mezd a variabilní bonus 120 000 Kč. To jsou milé zprávy, kterých jako by se vůbec netýkal výsledek německých ani amerických voleb, což je v dnešní době skutečně obdivuhodné bezvědomí. Časované bomby tikají, tak proč se ještě trochu nepotěšit.
Rijeka je severojadranským přístavem s pestrou národnostní i geopolitickou historií. Pro naše účely je ale podstatné především to, že i v zimě tam celkem často svítí sluníčko, ač skoro mrzne, a pár kilometrů odtud leží v podhůří Risnjaku bohem i maršálem Titem zapomenutý závodní okruh Grobnik, mezi lety 1978–1990 dějiště Velké ceny Jugoslávie silničních motocyklů.
Právě drolící se beton tribun druhdy prestižního motoristického kolbiště se stal sladkobolným místem premiéry ostrých sériových škodovek pro rok 2025. „Je to trochu bizár, ale je tu krásně,“ šeptá mi na místě jeden z manažerů největší české automobilky. Má recht!
První „ereso“
Divoce práskající výfuk mistrovského vozu sezony 1981 ME cestovních automobilů, čili Škody 130 RS, jen na chvilinku odvádí moji pozornost od vypínání klíčových bezpečnostních systémů vozu Škoda Octavia RS, což je krásný rodinný vůz, jehož dynamické parametry dávají tušit, že s ním lze jet radostně do nejedné zatáčky.
Inovovaná „oktávka“ se prodává už přes rok, „ereso“ je ale stále relativní novinkou. Výběr se poněkud zjednodušil, takže zákazník si může s trochou nadsázky vybrat prakticky jen verzi karoserie (liftback nebo kombi) a její barvu (doporučuji velmi erotickou žlutou). Pohon obstarává výhradně dvoulitrové benzinové turbo s výkonem 195 kW, které žene přes výhradně dvouspojkovou převodovku DSG výhradně přední kola. Vlastně ideální řešení, takže proč se zbytečně rýpat v ceníku.
I nová Octavia RS je tím, čím byla vždycky, tedy příjemným rodinným autem, které dokáže v případě potřeby jet překvapivě rychle. Na Grobniku nám to názorně ukázala, jakkoliv zvuková kulisa nově utlumeného sportovního výfuku nebyla bůhvíjaká.
Škoda Octavia RS se v zatáčkách naklání, je příjemně vláčná a nechá vás pohrávat si s hmotností. Ale drží! A na brzdách s ventilovanými kotouči o rozměru 340×30 mm vpředu a 310×22 mm vzadu neplave. Grobnik je sice ne moc široký okruh (vozovka nemá na šířku víc než 10 metrů ani na rovince), stavěný primárně pro motorky, navíc se jezdí proti směru ručiček (hodinového typu). Na pozadí horských masivů ale nabízí krásné a rychlé zatáčky v příjemně svižném taktu. Na rovince se mi i se sériovým autem zadařilo svištět přes 200 km/h!
Žádné extra vzrůšo to za volantem ani tak není, ale to u tohoto auta nikdy nebylo účelem. Kromě jakési neokázalé samozřejmosti, se kterou RS dosahuje na okruhu zajímavých časů na jedno kolo, mě nejvíce zaujala velmi dobrá trakce předokolky na výjezdu ze zatáček – přenést totiž na asfalt 280 koní jen prostřednictvím předních kol bývá dost ožehavý problém.
Octavia RS je standardně vybavena elektronicky řízeným diferenciálem VAQ, který pracuje v režimech Normal a Sport. Na rozdíl od ztrátového přibrzďování vnitřního kola systémem XDS+ posílá VAQ v zatáčkách více hnacích sil na vnější přední kolo, pomáhá předku stočit se k ose zatáčky a v přímém směru vždy podpoří kolo s větší přilnavostí.
Tento systém má ereso standardně už roky a výrobce jej neustále ladí. Lepšího řidiče z vás sice neudělá, stejně jako poněkud otupělé řízení a místy dost pomalá převodovka, ale funguje efektivně.
Do hor
Musím přiznat, budu-li se troufale stylizovat, že jsem spíše typem rallyového než okruhového řidiče. To obnáší poněkud rozevlátější jízdní styl a nutnost rychlých reakcí na nenadálé situace – například když je zatáčka o dost prudší, než si člověk myslel.
Organizátoři nám vytyčili hezkou trasu do hor směrem k prakticky neznámému horskému středisku Platak. Točitá silnice s rychlými i utaženými zatáčkami je prověřená Chorvatskou rallye a oněch 7 km do kopce opravdu stojí za svezení. Nelze opomenut ani takový fakt, že zatímco dole hřeje sluníčko, nahoře je ještě metr sněhu a lyžařské vleky se točí na plné obrátky.
A právě tady se mi rychlá Octavia líbila mnohem víc než na okruhu, protože to prostě okruhové auto není. Na ne úplně adhezně dokonalém povrchu dokázala škodovka zvládnout kdejakou improvizaci, přiletět do zatáčky lehce nadlimitiní rychlosti a bez mrknutí oka se s příslušným hozením zadku zase poslušně srovnat stopy a pod plným plynem akcelerovat.
Fakt prima zážitek, jaký asi nebude mít běžný zákazník Octavie RS důvod moc praktikovat; fajn je ale i ono vědomí, že to jde.
Druhé „Ereso“
Také velké SUV Kodiaq prošlo loni zásadním omlazením, které automobilka ráda prezentuje jako novou generaci. Právě u něj sklízela ze zřejmých důvodů dříve žně s naftovou verzí, která teď už ale prostě není. Stejně jako u Octavie je zde dvoulitrové TSI s výkonem 265 koní a automatickou převodovkou, Kodiaq RS však má navíc pohon všech kol, což značně zachraňuje jízdní vlastnosti, když se jede trochu rychleji.
Jízdní progres současného Kodiaqu oproti staršímu modelu je patrný i u běžné verze, takže překvapivě lehkonohé chování nepřekvapilo ani u sportovně laděného provedení. Hodně znát je nová generace standardně dodávaného adaptivního podvozku DCC s dvouventilovou technikou místo starší jednoventilové. Auto může v extrémech působit jako létající koberec, nebo naopak jako auto nečekaně schopné v zatáčkách.
Výrazně těžší Kodiaq není na silnici přirozeně tak „živý“ jako Octavia, ze zatáček ale akceleruje se ctí a díky možnosti hnát i zadní kola umí laškovně pohodit zadkem. Výrazně lepší trakci na kluzkém povrchu není třeba šíře komentovat. Když se trochu „rozparádíte“ na zasněžené silnici, je to docela legrace, jen se nesmíte nechat unést, protože fyzikální zákony prostě opravdu neošálíte.
Drobná nepříjemnost na závěr: Benzinový Kodiaq podle očekávání celkem dost „žere“. Při běžné jízdě se málokdy dostanete pod osm a půl litru, při sportovní jízdě do kopce nebyla problém spotřeba přes dvacet. No co už, jsou i horší auta.
„Táta“ zase úřadoval
Nejen uvedení nových „oldschoolových“ modelů bylo ale pro Škodováky v únoru důležité. Opět se totiž jednalo o mzdách, a jestli mají zaměstnanci z Mladé Boleslavi, Kvasin a Vrchlabí v někom svatý grál, pak je to Jaroslav Povšík, dlouholetý šéf firemní odborové organizace. Přestože se v posledních měsících v souvislostí s vážnou situací v koncernu Volkswagen mluvilo o budoucnosti s jistou dávkou nervozity, Povšíkovu týmu se opět podařilo vyjednat podmínky, o jakých se spoustě českých zaměstnanců ani nesní.
Zaměstnanci Škody si v součtu zaručeného a variabilního bonusu sáhnou na základě ukončeného kolektivního vyjednávání až na dvě stě tisíc korun:
Variabilní bonus za výsledky z roku 2024 činí 120 tisíc korun, kromě bonusu Odbory KOVO vyjednaly také jednorázovou platbu ve výši 10 tisíc korun. Výsledných 130 tisíc korun bude zaměstnancům vyplaceno ve výplatě za duben během května. Další částku představuje zaručený bonus – celkově tak v letošním roce zaměstnanci v součtu variabilního a zaručeného bonusu dostanou až 200 tisíc korun.
„Jsme potěšeni, že výsledky kolektivního vyjednávání potvrzují, že respekt a odpovědnost k zaměstnancům zůstávají společnými základními hodnotami pro Škoda Auto a Odbory KOVO,“ stojí ve společném prohlášení, které podepsali Klaus Zellmer, předseda představenstva Škoda Auto, Maren Graf, členka představenstva Škoda Auto, a Jaroslav Povšík, předseda Podnikové rady Odborů KOVO.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
