KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nenávist, nervozita, vztek. Tyhle negativní emoce jsou v současné Sněmovně čím dál viditelnější. Nicméně to, co se dělo během jednání o nedůvěře vládě, přece jen přesáhlo všechny meze a brutálně snížilo beztak nízký standard politické kultury. Jako by se poslanci a poslankyně takto drsně loučili s Pavlem Blažkem, jedním z posledních velkých komunikátorů a poslů staré, lepší doby.
Jistěže, běží předvolební kampaň a opozice si nemohla nechat kauzu Jiřikovský utéci. Otázka ovšem zní, kolik lidí sáhodlouhými a nesmyslnými projevy zaujala. Spíše šlo o to upevnit si jádro a ukázat rétorické svaly.
Pro
normálního člověka míra lhaní a urážek překročila práh bolesti. Přiznám se, že
jsem místy musel vypínat zvuk. Komu se to líbí, ten si může tyto výlevy najít
ve stenozáznamech nebo třeba i videoarchivu dolní komory.
Taktika vládních stran
Soustředím se na obecné hodnocení. O co vlastně šlo, kromě řečnického cvičení v zášti? Co se týká SPOLU, ta hrála v defenzivě s tím, aby už měla tuhle zbytečnou patálii za sebou. Podle mě by jí to šlo lépe, kdyby ministr Blažek nikam neodcházel a premiér Fiala vystupoval rázněji jak směrem k vládnímu hnutí STAN, tak opozici, ale nakonec i k policii a státnímu zastupitelství, kteří mají hodně másla na hlavě.
Pro Starosty šlo o tanec mezi vejci. Na jedné straně se snažili urvat pro sebe co nejvíce hlasů, jež mají společné s ODS, KDU-ČSL a TOP 09 tím, že dávali okatě najevo mravní rozhořčení a snažili se působit jako „ti čistí“.
Na druhé straně nechtěli vypadat jako zrádci, kteří bourají vládu a umetají proruským stranám cestu k moci. Což byl další motiv jednání mimořádné schůze, kdy se svým způsobem měla utužit možná povolební sestava složená z ANO a SPD.
Vezmu všechno popořadě.
Blažkův pád a Fialova chyba
Okamžitý pád ministra spravedlnosti vládě vůbec nepomohl, naopak. Umožnil opozici útočit do otevřené obrany a do průrvy po Blažkovi nahrnout hromadu inflačních požadavků na další demise a nová a nová špinavá, absurdní, ničím nepodložená obvinění.
Bylo by lepší, kdyby zůstal, popřípadě rezignoval až po neúspěšném hlasování o nedůvěře. Jako ten, kdo nic hrozného neprovedl, ale má vysokou „štábní“ kulturu. Určitě by se hájil skvěle…
Problém je, že Blažkův rychlý konec přišel kvůli tomu, že na něj tlačili Starostové, kterým k tomu stačilo pár článků v novinách založených na nelegálním úniku selektovaných informací z vyšetřovacích spisů.
Vít Rakušan a
spol. tak ani náhodou neoplatili SPOLU loajalitu, kterou jim opakovaně
poskytla, když se přetřásala daleko vážnější kauza Dozimetr, včetně právě i
dvojího hlasování o nedůvěře kabinetu.
Premiérova nevyužitá příležitost
Už onen pátek 30. května si mohl předseda vlády dupnout a nikoli okamžitě kapitulovat. Měl STAN říci, že potřebuje čas, aby se ve věci udělalo jasno a nepřijímala se kvapná rozhodnutí pod dojmem uměle vyvolané mediálně-policejní kauzy. A pokud mu ho koaliční partner odmítá poskytnout a dál hrozí odchodem, ať tedy jde – támhle jsou dveře. Tak jedná skutečný vůdce, který se nenechá nikým zahnat do kouta.
Tímto by Fiala získal aktivitu na svou stranu, místo aby jen dobíhal realitu a reagoval na to, co udělají ostatní, včetně Starostů. Ti by nepochybně ustoupili, vždyť se nakonec také ukázalo, že nestojí o pověst zrádců, kteří zbourali vládu a pomohli tím do sedla ANO a SPD.
V dalším kroku měl premiér předběhnout opozici a zažádat sám o důvěru, aby ukázal, že se nebojí, přičemž by trval na přítomnosti a hlasech všech vládních poslanců.
Starostové by se ocitli u zdi, už by nemohli lavírovat s nějakými odchody ze sálu, museli by říci buď ano, nebo ne. A kdyby odmítli dát kabinetu hlas přímo, mohl jeho předseda hrozit demisí.
Takto jedná sebevědomý lídr, který umí přestát těžkou situaci a vytěžit z ní pro sebe maximum. Fiala by vyšel posílen, což nyní říci nelze.
Co to udělá s preferencemi? Samotná kauza s nimi nezatřásla, ale nemastné neslané následné reakce možná ano.
Dárek pro opozici
Na zisk preferencí si samozřejmě brousí zuby hnutí STAN, které se o značnou část voličů dělí se SPOLU. Nicméně kalkulace „já jsem mravnější, mně to hoďte“, nemusí v hluboce rozdělené společnosti vyjít, naopak to mnozí mohou vnímat jako podraz a nahrávku na smeč opozici.
Je také možné, že ztratí obě formace, protože lidi znechutí a otráví vzájemné hádky. I takové příklady z minulosti známe.
Pro ANO a SPD je ta pseudokauza darem z nebes. Čím méně je jasné, co vlastně měl Blažek provést a čím méně lidí tomu rozumí, tím pro Babiše a Okamuru lépe, protože se jim snadněji spřádají konspirační teorie a šíří lži, manipulace a dezinformace.
Zde selhala většina médií, která místo aby pomohla
občanům v orientaci, sama vytvářela mlhu, chaos a vše zamotávala do přediva
spekulací.
Bitcoin a selhání policie
Ve skutečnosti je věc prostá. Když se otevřely bitcoinové peněženky (do nichž si policie za deset let nedokázala zjednat přístup, přestože je měla ve své moci a odsouzeného půlku té doby za katrem a poté v podmínce), zjistilo se, že tam opravdu je hodně kryptoměny a Tomáš Jiřikovský se k ní hlásí. Do té doby stát neměl tušení ani o jednom z toho. V té (a jedině v té) chvíli udělal Pavel Blažek chybu, když neřekl: „tak moc jsem nečekal, to nemohu vzít“.
Tohle klopýtnutí stálo ministra politickou kariéru. Ovšem to není nic proti tomu, jak fatálně selhali policisté a žalobci. Za celou dobu nedokázali Jiřikovského donutit „ukázat šrajtofli“ (například tím, že mu jinak státní zástupce zamítl podmínečné propuštění).
Dokonce ani když díky Blažkovi získali všechny potřebné informace a mohli všechny bitcoiny prověřit, a pokud by se ukázaly jako „špinavé“, okamžitě je zabavit, neudělali vůbec nic.
Kdo jsou skuteční viníci
Policie sice už 4. dubna informovala Jiřikovského o podezřelých pohybech na tržišti Nucleus, ale ministerstvu spravedlnost nesdělila ona ani žádný jiný státní orgán jakoukoli výhradu či varování dodnes. A nechaly ho v klidu organizovat prodejní aukce.
Nakonec orgány činné v trestním řízení umožnily podezřelému zmizet ze země (přitom je stále v podmínce) se všemi zbylými bitcoiny s tím, že oba něj nic nemají a kryptoměna je legálně jeho.
Správně by se ona mimořádná schůze měla věnovat činnosti (či nečinnosti) policie a státního zastupitelství. Ale jasně, tohle je politika a nikoho fakta nezajímají.
Je ovšem s podivem, že vláda nevyužila situace a nepoukázala na to, že zatímco Blažek se dopustil jediné chyby a odešel z funkce, skuteční viníci jsou v pohodě. Přitom kdyby řádně konali, nestal by se žádný problém, protože bitcoiny by byly buď konfiskovány, anebo uznány definitivně čistými.
Jde o jednoduchou logiku: buď byly bitcoiny čisté (ony de iure stále jsou), a tedy si je ministerstvo smělo vzít, nebo pocházejí z trestné činnosti a měly se konfiskovat. Jenže pořád neznáme odpověď.
Za tohle jednoznačně nesou vinu policisté a žalobci, nikoli Blažek. A premiér není dost silný, aby prosadil tuto jedině správnou interpretaci, místo toho sám naskakuje na policejně-mediálně-opoziční narativy, že „stát mohl prát špinavé peníze“.
Konec starých dobrých časů
Takže si to shrňme: Petr Fiala si měl srovnat Starosty, ANO i SPD a do Národní centrály proti organizovanému zločinu poslat Generální inspekci bezpečnostních sborů, která mu podléhá, aby zjistila, zda se policisté nedopustili vážných chyb. Rovněž je třeba vyšetřit, odkud unikly informace do médií, zda od nich, nebo od státních zástupců. Tím vším by iniciativa přešla do rukou předsedy vlády a ony by nebyl vláčen událostmi.
Rovněž bychom si ušetřili šílené výlevy, jež nelze nazvat jinak než „strach a hnus ve Sněmovně“, i evidentní utužování partnerství ANO a SPD. O té před jednáním o nedůvěře Andrej Babiš pronesl řadu vstřícných výroků. Jenomže vládní koalice působí dojmem, že už to tak nějak „balí“.
Mimořádná schůze navíc vykopala ještě hlubší příkopy mezi ní a nejsilnějším opozičním hnutím, jež budou bránit zřejmě jediné slušné variantě vlády, tedy široké koalici.
Atmosféra nejen v jednacím sále, ale i v kuloárech se zhoršuje dlouho. Čím dál méně spolu vládní a opoziční spojenci mluví, čím dál méně se po práci setkávají na jídlo či na pivo, jsou stále nevrlejší, nervnější a společnému posezení se vyhýbají i ti, kteří s tím dříve neměli problém. Možná symbolicky se tak děje ve chvíli, kdy z politiky odchází jeden z mála posledních mohykánů z dob, kdy platily dohody, dané slovo, podaná ruka.
Končí tedy definitivně Belle Époque české politiky? Umírají „staré dobré“ devadesátky? Tak jako zmizení Járy Cimrmana za obzorem obrazně ukončilo zlatou éru a nastalo peklo 1. světové války? Byl bych rád, aby tomu tak nebylo. Ale mám strach, že bude.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.













