KOMENTÁŘ JANA ŽELEZNÉHO A PAVLA HLAVÁČKA | Měl to být problém, který Donald Trump vyřeší během 24 hodin poté, co bude jmenován do funkce prezidenta Spojených států. Je však otázkou, nakolik vážně svá slova o mírovém řešení probíhající války na Ukrajině myslel.
Zdůrazněme, že je pronesl v rámci zjitřené atmosféry předvolební kampaně, navíc primárně republikánskému MAGA „publiku“, jež se cítí být boji „v daleké zemi“ unaveno a žádá primární řešení domácích problémů. A taková je vždy dobré brát s jistou „rezervou“.
Ať tak či onak, jedno je jisté – pokud by tento svůj slib splnil, musel by nevyhnutelně vyjít vstříc ruským požadavkům a přijmout tak určitou nadřazenost Kremlu. Což se, jak dobře víme, nestalo.
Návrat realismu?
Jak se celá situace vyvíjela? Připomeňme, že nedlouho po svém zvolení Donald Trump svůj názor na ukončení bojových operací upřesnil, přičemž je těžké se vyhnout závěru, že zaujal více realistické stanovisko.
Po konzultaci se svým zvláštním vyjednavačem pro Ukrajinu, generálporučíkem ve výslužbě Keithem Kelloggem prohlásil, že bude potřebovat 100 dní. To je dobrá zpráva pro Ukrajinu, neboť poskytne Kyjevu další prostor pro vytvoření podmínek pro jednání o případném míru.
Během svého inauguračního projevu se Trump o válce k překvapení mnohých nezmínil vůbec. Pouze v nepřímé narážce zdůraznil, že úspěch jeho vlády se bude „měřit nejen podle vyhraných bitev, ale také podle válek, které ukončíme“.
Tím vyvolal nekončící spekulace: Jak toho chce dosáhnout? A za jakou cenu pro Ukrajinu, pro NATO či evropskou bezpečnost? A také: jak chce americká administrativa klid zbraní udržet? Bude Donald Trump schopný prosadit i trvalý mír, nemluvě o potrestání možného narušitele příměří?
Snadná, či složitá cesta?
Očekávání republikánského prezidenta o konci války na Ukrajině byla založena na předpokladu, že se setká s hlavními představiteli znesvářených států a oba donutí udělat ústupky.
Plán byl následující: Ukrajině bylo řečeno, že neochota jednat o míru by mohla vést k ukončení dodávek amerických zbraní. Rusku bylo vyrozuměno, že v případě nezájmu jednat budou Spojené státy připraveny přitvrdit zejména ekonomické sankce. A tento tlak na oba státy by měl podle předpokladů vyústit ve formu dohody, po které by v oblastech, kde probíhá válečná fronta, měly být rozmístěny jednotky evropských států NATO, ovšem bez americké účasti.
Nejnovější vývoj naznačuje, že se diplomatická jednání nevyvíjí tak, jak by si americká strana představovala, přičemž hlavní překážku představuje, zdá se, neschopnost Ruska činit jakékoli ústupky.
Donald Trump proto na svém účtu v síti Truth Social vzkázal, že nehodlá Rusku ubližovat: „Mám rád ruský lid a s prezidentem Putinem jsem měl vždy velmi dobré vztahy.“
Aby vzápětí pro sebe tolik příznačnou metodou „cukru a biče“ přitvrdil: „Pokud se nedohodneme, a to brzy, nemám jinou možnost než uvalit vysoké daně, cla a sankce na vše, co Rusko prodává do Spojených států, a na různé další zúčastněné země. Skončeme s touto válkou, která by nikdy nezačala, kdybych byl prezidentem! Můžeme to udělat po dobrém, nebo po zlém – a po dobrém je to vždycky lepší. Je čas uzavřít dohodu.“
Rusko není překvapeno
To jsou nezvykle silná slova, které si (nejen) ruská strana nemohla vyložit jinak než jako ultimátum. Trumpovy hrozby by totiž měly těžký dopad nejen na ruskou ekonomiku, ale především by mohly ohrozit samotná mírová jednání.
Do jaké míry si toto Trump uvědomuje, můžeme pouze spekulovat, nicméně se zdá, že prezident jako bývalý byznysmen přikládá ekonomickému rozměru celého konfliktu velký význam, přičemž se domnívá, že jeho ruský kolega věci vnímá podobně.
Lze tak usuzovat z jeho krátké reakce během improvizované tiskové konference v Oválné pracovně Bílého domu, kdy byl na své vztahy s Vladimirem Putinem neplánovaně tázán. Lehce překvapený státník otevřeně prohlásil, že Putin vedením války poškozuje Rusko a zmínil špatný stav jeho hospodářství, především problém vysoké inflace, kterou by případné tvrdší americké sankce mohly dále zhoršit.
Kreml nemarnil čas a již několik hodin poté jeho mluvčí Dmitrij Peskov poněkud podrážděně odpověděl, že daný tón odpovídá Trumpovu myšlení, kdy už během prvního období byla otázka cel a dalších hospodářských „trestů“ jeho oblíbeným tématem. Zdůraznil nicméně, že ruský prezident je připraven prokázat velkorysost a s Trumpem se sejít za předpokladu, že schůzka proběhne na bázi „rovnosti a vzájemné úcty“.
Dva americké tábory
S čím přesně na takové setkání americký prezident pojede? Odpověď neznáme, nicméně dle zákulisních informací se zdá, že kolem tématu se formují dvě základní názorové skupiny.
První, tvořená především viceprezidentem J. D. Vancem a kandidátem na ministra obrany Petem Hegsethem, se má zasazovat o mírnější přístup k Rusku. Dle ní je hlavním cílem rychlé ukončení bojů, přičemž této prioritě je potřeba uzpůsobit americkou vyjednávací pozici. To by zřejmě znamenalo dotlačit Kyjev k ústupkům, které zatím není schopen přijmout.
Opačný názor má zastávat skupina kolem ministra zahraničí Marca Rubia a poradce pro národní bezpečnost Mikea Walze, která varuje, že pokud Kreml vyjde z jednání posílen, nelze do budoucna vyloučit opakování jeho velmocenských výbojů do tzv. blízkého zahraničí, tj. bývalých států SSSR či dokonce útok na některé z členů NATO.
Který z táborů nakonec získá navrch, netušíme, bude rovněž velmi záležet na ochotě bojujících stran přijmout nabízené kompromisy. Ty jsou přitom nevyhnutelné.
Korejský scénář a zamrznutí konfliktu
Zopakujme závěrem, že všechny zúčastněné strany se k celé věci tváří dosti skepticky. Zástupce velvyslance Ruské federace při OSN Dmitrij Poljanskij kupříkladu prohlásil, že jeho země v dosavadních amerických návrzích nevidí nic nového a konstruktivního.
Moskva požaduje ponechání si Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, tedy zhruba 20 % území Ukrajiny, slib nevstoupení Kyjeva do NATO a faktickou demilitarizaci země, jež by se tak měla stát v nejlepším případě nárazníkovým pásmem mezi Ruskou federací a státy NATO.
Takové podmínky jsou pro Kyjev nepřijatelné, prezident Zelenskyj opakovaně zdůraznil, že jeho vláda nikdy ruskou nadvládu nad svým východním územím de iure neuzná. Právě zde se však dle některých odborníků rýsuje možné řešení.
To je pracovně nazýváno „korejským scénářem“ a vytváří paralelu s „řešením“ války na Korejském poloostrově z 50. let. Zde bylo uzavřeno příměří, s dočasnou hraniční linií kolem 38. rovnoběžky, jež se vyznačuje demilitarizovaným pásmem. Připomeňme, že mírová smlouva mezi Soulem a Pchjongjangem nikdy nebyla podepsána a konflikt tak zamrznul. Něco podobného je dle spekulací teoreticky možné i na Ukrajině, která by sice ruský zábor de iure neuznala, ale de facto dočasně tolerovala.
Daný způsob by alespoň prozatím vedl k zastavení násilností, nicméně o tom, že dlouhodobé a udržitelní řešení by jednoznačně nepřinesl, není potřeba dlouze hovořit. Otázkou zůstává, má-li americký prezident v rukávu nějaké lepší, tajné eso.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
