KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Podpora amerického prezidenta Donalda Trumpa podle aktuálních průzkumů klesá a poprvé výrazně slábne i v oblastech, které byly dosud jeho silnou stránkou. Na pozadí stojí zhoršující se ekonomické ukazatele, napětí na Blízkém východě i obavy z možného návratu stagflace. Spojené státy tak čelí kombinaci problémů, která může ovlivnit nejen politiku, ale i celkovou stabilitu země.
Březnové průzkumy několika významných agentur ukazují, že podpora amerického prezidenta Donalda Trumpa dlouhodobě klesá. Souhrnná data serveru RealClearPolitics naznačují, že jeho práci aktuálně schvaluje zhruba 43 % Američanů, zatímco přibližně 55 % je nespokojeno. Tento trend představuje další zřetelný pokles oproti únoru a projevuje se i v oblastech, které byly pro prezidenta tradičně silné – například v hodnocení ekonomiky, imigrační politiky či zahraničních vztahů.
Statistiky navíc ukazují zhoršující se situaci v klíčových ekonomických ukazatelích, jako je nezaměstnanost, růst cen nebo dopady celní politiky. K tomu se přidávají zahraničněpolitické komplikace na Blízkém východě, vnitrostranické spory mezi republikány a také pokračující pozornost věnovaná kauze Epsteinových spisů. V souhrnu jde o faktory, které před blížícími se volbami v polovině prezidentského období nevytvářejí pro Trumpovy podporovatele příznivé prostředí.
Podle většiny analytiků je současný pokles podpory způsoben především obavami z dalšího vývoje konfliktu s Íránem a z možných ekonomických dopadů, které přináší jak samotná válka, tak obchodní a celní politika USA. Někteří komentátoři však upozorňují, že současný vývoj může být projevem širšího a hlubšího posunu v náladách veřejnosti, který nelze vysvětlit pouze geopolitickým napětím. Nejistota ohledně budoucího ekonomického vývoje tak vytváří prostředí, v němž mohou i relativně malé negativní impulzy výrazně ovlivnit veřejné mínění.
Noční můra jménem „stagflace“
Podle Eugenia Alemána, hlavního ekonoma finanční společnosti Raymond James, se v americké ekonomice začínají objevovat signály naznačující riziko nepříjemného scénáře: kombinace vyšší inflace, rostoucí nezaměstnanosti a zpomalujícího hospodářského růstu. Tento stav, známý jako stagflace (stagnation + inflace), zažila Amerika naposledy v 70. letech minulého století a patří k nejproblematičtějším situacím, jaké mohou ekonomiku potkat.
Současné napětí na Blízkém východě zvyšuje cenu ropy a energií, což se rychle promítá do dražší dopravy, logistiky i spotřebního zboží. Podobně jako v 70. letech tak geopolitická krize zvyšuje nejistotu domácností i firem a vytváří tlak na růst cen napříč ekonomikou. Vyšší náklady se následně přelévají do dalších sektorů a posilují obavy z možného zpomalení hospodářské aktivity.
Alemán upozorňuje, že právě kombinace geopolitického napětí a slábnoucích domácích ekonomických ukazatelů představuje největší riziko pro další vývoj. Pokud by se konflikt s Íránem a růst cen energií nepodařilo rychle stabilizovat, mohla by se současná nejistota snadno prohloubit. Někteří analytici však dodávají, že část těchto signálů může mít dočasný charakter a že vývoj bude záviset na tom, jak rychle se podaří obnovit stabilitu na energetických trzích.
FED v neřešitelném dilematu
Riziko stagflace staví americkou centrální banku (FED) do mimořádně obtížné situace. Pokud by FED snížil úrokové sazby s cílem podpořit investice a spotřebu, mohl by tím nechtěně posílit inflační tlaky, které už nyní představují pro americké domácnosti citelnou zátěž. Naopak ponechání sazeb na současné úrovni – nebo jejich další zvýšení – by mohlo ještě více zpomalit hospodářský růst a prohloubit úbytek pracovních míst. FED tak stojí před rozhodnutím, které nemá jednoduché ani bezrizikové řešení.
Zkušenosti z ropných krizí 70. let ukazují, že měnová politika je v prostředí vysoké inflace a slabého růstu výrazně méně účinná. Změna sazeb může pomoci pouze tehdy, když je inflace stabilní a očekávání veřejnosti pevně ukotvená. Současná situace je však odlišná: růst americké ekonomiky zpomaluje, tvorba nových pracovních míst klesá a podniky i domácnosti čelí rostoucím nákladům. Jen za poslední měsíc ubylo přibližně 90 tisíc pracovních míst, což je varovný signál, který FED nemůže ignorovat.
Alemán v této souvislosti upozorňuje, že FED se ocitá v pozici, kdy musí doslova balancovat na hraně. Jakýkoli krok jedním či druhým směrem může mít nežádoucí dopady – buď na inflaci, nebo na zaměstnanost. Pro měnovou politiku jde podle něj o jeden z nejméně příznivých scénářů, protože prostor pro manévrování je mimořádně omezený a riziko chyby vysoké.
Bude toho víc…
Pokles Trumpovy podpory může být bezprostředním důsledkem geopolitické krize a obav z poklesu americké životní úrovně. Bylo by však krátkozraké přehlížet, že problémy, kterými Spojené státy v současnosti procházejí, mají hlubší kořeny. Jak upozorňují komentátoři jako Fareed Zakaria, Anne Applebaum či Thomas Friedman, současné oslabení prezidentovy pozice odráží především únavu z chaosu, dlouhodobou polarizaci a postupnou erozi důvěry v institucionální stabilitu země.
Část americké veřejnosti nezažívá jen obavy z jednotlivých rozhodnutí Bílého domu, ale spíše vyčerpání z permanentního konfliktu, který se stal charakteristickým rysem americké politiky posledních měsíců a let. Podle těchto autorů se stále více voličů obává, že Spojené státy ztrácejí schopnost vést předvídatelně, racionálně a s respektem k demokratickým pravidlům. Nejde tedy o jednorázovou reakci na konkrétní krizi, ale o projev hlubší nedůvěry v politický styl, jenž posiluje napětí a oslabuje soudržnost společnosti.
V tomto světle se pokles podpory nejeví jako krátkodobý výkyv způsobený vnějšími událostmi, ale jako symptom širšího civilizačního problému, který se v americké společnosti hromadil dlouhá léta a nyní se naplno projevuje. Tento trend může být stejně významný jako ekonomické či geopolitické faktory – a možná ještě obtížněji řešitelný.
