Znovuzrození Navalis: fascinace Janem Nepomuckým, vajíčka v Karlově mostě a proč nejsou největší barokní slavnosti v Praze o byznysu, ale o srdci

Zdeňku, pohybuješ se desítky let kolem Karlova mostu. Všichni známe legendu o vajíčkách, které se údajně přidávaly do malty. Ty jsi ale prakticky prokázal, že se tam ta vajíčka skutečně dávala.

Bergman: Když se opravoval most mezi lety 2008 a 2010, tak se zároveň dělal poměrně složitý výzkum, který provedla VŠCHT. Docentka Kučerová potvrdila, že v těch maltách opravdu byla vajíčka. Ta se přidávala pravděpodobně proto, aby sehrála roli jakéhosi plastifikátoru, s maltou se pak lépe pracuje. 

Vajíčka tam určitě byla a my navazujeme na slavnou legendu o vajíčkách natvrdo a s panem starostou Velvar Radimem Wolákem a spolkem Natvrdlí tuto tradici udržujeme stále živou.

Kdybychom se najednou ocitli v březnu roku 1393, kdy byl zavražděn Jan Nepomucký a shozen do Vltavy, poznali bychom most, změnila se jeho podoba?

Bergman: Možná bychom ho nepoznali, tehdy tam žádné sochy nebyly a je otázkou, zda tam v gotice nebo na počátku baroka byl i nějaký parapet, o který se dnes turisté opírají. To byl mimo jiné nejvíc kritizovaný prvek při poslední opravě.

Jak se rodák z Karlových Varů stal malostranským patriotem a spoluobnovitelem slavností Navalis?

Bergman: Mám štěstí na dobrou rodinu, můj pradědeček byl učitel dějepisu a rybář. Vždycky jsem chtěl být archeolog a námořník, takže se mi to vlastně podařilo. Vystudoval jsem vodní stavby a vodní hospodářství. Po revoluci jsem založil Pražské Benátky, dnes máme asi 30 lodí. 

K Navalis jsem se dostal přes řád Křižovníků s červenou hvězdou. Měl jsem štěstí, že se mi v roce 1999 podařilo otevřít přístaviště právě u Křižovníků a zpřístupnit tak i zbytky Juditina mostu. Původně jsem byl ateista, ale u Křižovníků mě evangelizovali. Navalis sice fungovaly v takové latentní formě i za komunismu díky vikářovi Vojtěchu Eliášovi, ale skutečná obnova přišla až v roce 2009.

Co je vlastně Navalis?

Bergman: Je to oslava svatého Jana Nepomuckého, která se koná už od roku 1715, kdy začal proces kanonizace. Termín pochází z latinského Musica Navalis, tedy lodní hudba.

Tradice nebyla přerušena?

Bergman: Poslední skutečné Navalis byly v roce 1943. Víra v Jana Nepomuckého ale žila i za socialismu, i když v podzemí.

Dnes je to proslulá akce, přijdou se podívat desítky tisíc lidí. Říkal jsi, že to není byznys. Skutečně?

Bergman: Není, vždyť na tom každý rok tři miliony proděláme. Je to dar. Jsem hluboce věřící člověk a Navalis vnímám jako příběh víry.

Jaký je program letošních Navalis? Prý přijede i benátský patriarcha.

Bergman: Ano, právě pro něj za chviličku jedu na letiště, je to Monsignor Francesco Moraglia. Je to pro nás hrozně důležité, protože Praha a Benátky byla vždycky blízká města. Program začal již včera (14. května) Benátským odpolednem v Hergetově cihelně. Dnes, 15. května, v 17:30 je mše svatá v katedrále svatého Víta. Předtím zdobíme koně na Hradčanském náměstí, pan arcibiskup Graubner společně s panem patriarchou požehná jezdcům a koňům jízdy králů z Kunovic.

Po mši vychází procesí z katedrály, půjde přes Karlův most, kde budou zpívané litanie u sochy Jana Nepomuckého a začne bohoslužba u mřížky v místě, odkud byl světec shozen. Pod mostem proletí paraglidista a vyplave pět otužilců s hořícími hvězdami. Seskočí pět parašutistů s pochodněmi a poté začne koncert na hladině.

Kolik bude lodí na Vltavě?

Bergman: To nevíme do poslední chvíle, ale letos očekáváme hojnou účast veslařů, jachtařů, vodních motoristů. Od roku 2018 už neděláme ohňostroj.

Odkud je nejlepší Navalis pozorovat?

Bergman: Karlův most, Mánesův most, břehy, náplavka u Hergetovy cihelny, Kampa, Alšovo nábřeží. Každý rok máme okolo 25 tisíc lidí a letos máme neskutečnou zpětnou vazbu a hezké počasí.

(Zdeněk Bergman odchází na letiště pro benátského patriarchu. Do rozhovoru vstupuje filozof a historik Vojtěch Pokorný, předseda Svatojánského spolku.

Vy jste spoluautorem knih o ikonografii Karlova mostu a historii Navalis. Můžete nám říct něco o dvou zázracích spojených s Janem Nepomuckým – Rozálii Hodánkové a Terezii Krebsové?

Pokorný: To jsou dva zázraky, které byly použity při procesu svatořečení počátkem 18. století. Rozálie Hodánková byla malá holčička, která spadla do mlýnského náhonu ve Strakonicích. Bylo to v zimě a zůstala zaklíněna pod mlýnským kolem. Zjevil se jí muž, o kterém později zjistila, že má podobu svatého Jana Nepomuckého, a podařilo se mu ji neuvěřitelným způsobem zachránit. 

Terezie Krebsová byla řeholnice z řádu Voršilek na Hradčanech, které se zázračně na přímluvu svatého Jana Nepomuckého uzdravila ruka. Tento zázrak je mimo jiné zobrazen ve vojenském kostele svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech.

Kdy Navalis zažily svůj vrchol?

Pokorný: Určitě v 18. století. Velkolepé slavnosti byly v roce 1729 při svatořečení a patrně ještě větší v roce 1779, padesát let od svatořečení. František Vavák, který se jich osobně zúčastnil, odhadoval počet poutníků na 900 tisíc. Praha byla úplně zaplavená, lidé neměli kde spát. Trvalo to celý oktáv, tedy osm dní.

Účastnily se oslav i korunované hlavy? Třeba Marie Terezie?

Pokorný: Marie Terezie se nedlouho po své korunovaci osobně na lodi svatojánských slavností zúčastnila. Tehdy to bylo skromnější, neexistovala ozvučovací technika, ale Praha nebyla tak hlučná, hudba byla tedy dobře slyšet. Je zaznamenáno, že o tom prohlásila, že to byla skutečně pravá opera.

Je svatý Jan Nepomucký skutečně největším kulturním exportem českých zemí? Vždyť i Pablo Picasso se jmenoval celým jménem Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso.

Pokorný: Dnes by v Africe znali spíše Petra Čecha. Ale jako kulturní import v katolickém světě, třeba v Latinské Americe nebo jižní Evropě, to skutečně tak je. Někdo zkoušel spočítat počet soch a obrazů svatého Jana Nepomuckého a došel k číslu 37 tisíc veřejných památek. Víme ale, že to není zdaleka konec. Pořád se objevují nové, i v Austrálii nebo Číně. Pan kardinál Duka k tomu dodává, že stejně slavné je i Pražské Jezulátko. Ale myslím, že svatý Jan Nepomucký je rozšířenější.

Na Karlově mostě je socha Jana Nepomuckého, která tam byla ještě před jeho svatořečením. A také křížek na kamenném zábradlí.

Pokorný: Socha byla vztyčena v roce 1683, svatořečen byl ale až v roce 1729. Je to důkaz, že kult byl nesmírně živý už před svatořečením. Křížek je doložený už v 18. století, lidé se u něj modlili a líbali ho. Současný křížek je z konce 19. století, protože původní oblouk spadl při povodni 1890.

Na reliéfu je hodně vyleštěný také pes. Dnes mají lidé velkou tendenci dotýkat se věcí.

Pokorný: Ano, na reliéfu je zobrazen pes při výjevu zpovědi královny. Mám fotky ze 70. a 80. let, kdy to bylo nedotčené. Ten zvyk dotýkat se je novější. Je to přirozené, i nevěřící lidé mají nějakou potřebu, kterou těžko popíšou.

Jak je to s relikviemi svatého Jana Nepomuckého? Je potvrzeno, že ostatky v katedrále jsou pravé?

Pokorný: Ve svatovítské katedrále je náhrobek, největší stříbrná socha na světě, kde je uložena rakev s autentickou kostrou svatého Jana Nepomuckého. Antropolog Emanuel Vlček v roce 1972 udělal průzkum a potvrdil, že světec byl shozen do Vltavy už mrtvý, podlehl mučení v Havelské rychtě.

Legenda o jazyku se ukázala jako mylná, šlo o mozkovou tkáň. Rakev s kostrou spočívá v katedrále od roku 1397 a nebyla nikdy zásadně porušena. Svatovítská kapitula totiž vyhověla žádostem o darování částí ostatků jen velmi zřídka.

Jste spoluautorem knihy Ikonografie Karlova mostu. Nakolik je dnešní most vizuálně identický s dobou před dvěma sty lety?

Pokorný: Myslím, že byl v minulosti ještě černější než dnes kvůli lokálnímu topení uhlím a síře v ovzduší. Dnes jsou sochy čištěny a síry ve vzduchu je méně. 

Vizuálně se liší tím, že tam jsou často jiné sochy. Třeba místo Cyrila a Metoděje tam byl Ignác z Loyoly. Navíc zhruba 50 až 60 % soch je obměněno, originály jsou v Lapidáriu Národního muzea, v tzv. Gorlici na Vyšehradě i jinde. Ale třeba sousoší Turka, svatý Vít, svatý Kříž, svatý Jan Nepomucký jsou stále originály. Slavný Bruncvík, či spíše Roland, je novodobá socha od Ludvíka Šimka, původní Roland byl poškozen Švédy v roce 1648.

Vaše kniha Ikonografie Karlova mostu má velmi nekomerční obálku. Je na ní detail sousoší Ukřižování s hebrejským nápisem. Proč tato volba?

Pokorný: Proběhla diskuze s profesorem Janem Rojtem a Zdeňkem Bergmanem. Chtěli jsme se odlišit od stovek knih, které mají na titulní straně Karlův most. Proto je tam bronzová socha odlitá v Drážďanech, kterou zaplatil císař Ferdinand III. a vyfocená z lešení Martinem Frouzem.

Jak se k Navalis stavěly jednotlivé režimy? První republika, nacisté, komunisté?

Pokorný: První republika měla svůj vývoj. V roce 1919 byly první svatojánské slavnosti po válce rušeny antiklerikálními živly, došlo ke konfliktům. Ale postupně se to otupovalo a svatojánské slavnosti žily mohutným způsobem až do zákazu za protektorátu.

Po válce byly obnoveny, ale přišel únor 1948. Tehdy komunistický režim na svátek svatého Jana Nepomuckého udělal oslavy 150 let od zrušení roboty – byl to nesmysl, ale potřebovali využít zvyk venkovanů přijet do Prahy. Tak se udělalo defilé traktorů, přelet letadel, koncert a ohňostroj na Vltavě, účastnil se toho i komunistický prezident Klement Gottwald. To byla na dlouhou dobu poslední taková „svatojánská“ oslava.

Zmiňoval jste spor o Mariánský sloup. Hrozilo i sochám na Karlově mostě, že budou svrženy stejně jako on po roce 1918?

Pokorný: Hrozilo tomu bezprostředně 3. listopadu 1918, kdy dav pod vedením Franty Sauera shodil Mariánský sloup. Poté se ozývaly hlasy, že si to vyřídí i se sochami na Karlově mostě, ale dav naštěstí zastavila policie. Legenda, že Milada Horáková dala Panně Marii oprátku, je absolutní nesmysl, bylo jí tehdy 16 let a žila v Kutné Hoře.

Poslední otázka: Vyprávěl jste mi, že otec Václava Havla naplánoval nastěhování rodiny do domu na dnešním Rašínově nábřeží na 15. května 1907, aby mohli z balkonu sledovat svatojánské slavnosti.

Pokorný: Ano, bylo to tak. Chtěl rodinu překvapit a udělat nastěhování slavnostní. Ne že by dům stavěl kvůli slavnostem, ale nastěhování bylo naplánováno na tento den.

Fenomenální tečka: Zatímco jsme si povídali o tichu barokní doby, venku začaly pracovat sbíječky. Skončily přesně ve chvíli, kdy jsme ukončili náš podcast. Kdy tedy končí slavnostní večer?

Pokorný: Noční klid je v deset hodin, ale samozřejmě taková afterparty na soulodí se může překulit hluboko přes půlnoc.

Celý díl podcastu si můžete pustit ZDE:

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.