Utahujte opasky: Povolenky na „emisní šikanu EU“ se zřejmě brzy stanou jistotou

Jedinou „nadějí“ je nově zorganizovaný pokus o „doregulování“ systému formou směsice dodatečných opatření, jejichž cílem je uměle a byrokraticky čelit tržním výkyvům ceny povolenek. I tento krok podtrhuje podivnost chystaného systému, jehož primární „obětí“ nebudou skleníkové emise, nýbrž obyvatelstvo.

Poslední dny oficiálně vyjasnily, že se Česku nepodařilo v rámci EU získat podporu pro odložení či dokonce zrušení bruselského, emise zpoplatňujícího schématu oficiálně označovaného jako ETS 2, zavádějícího povinnost dodavatelů paliv pořizovat tzv. povolenky na emise spojené se spotřebou uhlí, plynu a pohonných hmot, jejichž náklady následně dopadnou na domácnosti.

Naběhnutí této povolenkové povinnosti Fialova vláda sice v Česku odložila „až“ na rok 2027. Jenže, byla to tatáž vláda, která předtím na úrovni EU celý systém odsouhlasila; či, objektivněji popsáno, nepokusila se učinit žádný protitah. Jak ale ukazuje realita, v sedmadvacítce převažovala a převažuje vůle k uvalení povolenek na všechny obyvatele. Tudíž, případná snaha o zrušení systému byla vždy jen teoretická možnost; respektive, z dnešního pohledu, nemožnost.

Povolenky na domácnosti mohou znamenat citelné zdražení plynu, uhlí a pohonných hmot pro spotřebitele. Podle odhadů může nově vzniklá finanční zátěž domácností dosáhnout u jednotlivých paliv až tisícikorun ročně, v závislosti na ceně povolenek a individuální spotřebě. 

Přesné dopady nelze „vypočíst“ a to vzhledem k různé spotřebě domácností a motoristů, ale zejména kvůli tomu, že inkriminovaná, mýtická emisní povolenka se obchoduje na globálních trzích a její aktuální cenu, odvozovanou od tržní nabídky a poptávky, nelze přesně předvídat. Dočasně má být zastropována na 45 eurech za povolenku.

Odhady možného cenového rozpětí sahají vysoko – teoreticky až ke stovkám eur, nicméně systém ETS 2 počítá se zavedením výše uvedeného dočasného stropu. Možná i proto nyní ministerstvo životního prostředí přispěchalo s oznámením, že Česko společně s dalšími státy unie zaslalo Evropské komisi oficiální materiál s návrhy na změny obchodování s emisními povolenkami s cílem „zajistit stabilní cenu povolenek a zabránit negativním dopadům“.

Ve skutečnosti jde o jakýsi nouzový guláš úprav, jež mají „přeregulovat“ již uzákoněnou regulaci, tedy již dříve schválený systém emisních povolenek. Požaduje se v něm mj. zavedení nových mechanismů, jež by se měly snažit zajistit „předvídatelnost a perspektivu ceny povolenek“ a masivnější manipulace s množstvím vydávaných povolenek.

Snahu společného dokumentu 18 zemí EU o dodatečné přeregulování systému ETS 2 je nutno považovat za klasický administrativně-byrokratický „soubor opatření“, jejichž přínosy jsou jednak z dnešního pohledu neuchopitelné a jednak zavánějí až téměř potěmkinovskou snahou o opravu nenapravitelného.

Celý systém je od začátku do konce špatný. Emisní povolenky pro domácnosti budou mít jen jednoho jasného vítěze, ale tím nebude klima, nýbrž úředně-regulatorní šiml. Ale především povedou k dalšímu posílení ústředních struktur Evropské unie. Je přece zřejmé, že emisní povolenky na domácnosti jsou ve skutečnosti eurounijní kamuflovaná daň, které se musí říkat „povolenka“, neboť daně jako takové nespadají do kompetence EU.

Už jen samotný výraz „povolenka“ prohlubuje propast mezi bezmocnými obyvateli a „vládci“, kteří skrze „daňovou povolenku“ povolují, jak mají lidé žít a kolik čeho mohou „beztrestně“ spotřebovat. 

Nová eurounijní daň (tj. emisní povolenka na domácnosti) má navíc bizarní specifikum: její sazba (tedy výše) není předem známá, ale odvíjí se od nepředvídatelného globálního tržního obchodování s „kusem úředního papíru“. Tzn., je to daň, jejíž výše se – v nadsázce – může v budoucnu pohybovat od nuly do nekonečna.

Představme si, že by tímto stylem uvaloval své „klasické“ daně na poplatníky stát. Tedy že by vláda oznámila, že bude vybírat mnoho různých daní, ale jejich výši, respektive sazby nemůže dopředu oznámit, neboť je bude odvozovat až na základě svých potřeb a „světového dění“. S něčím takovým by u voličů tvrdě narazila.

Ale v rámci EU je možné všechno. Euroobčan musí přijmout cokoliv, neboť mu nic jiného ani nezbývá. Zvrátit rozhodnutí přijatá na úrovni EU se totiž rovná zázraku, což ostatně dokazuje notně opožděný, a nejasno jak vážně míněný pokus o dodatečné „doregulování“ systému ETS 2.

Absurdně pseudodaňový charakter emisních povolenek na domácnosti ještě více vynikne, když si uvědomíme, že zamýšleného základního účelu této „povolenko-daně“ – skrze dodatečné zdražení vybraných paliv snížit jejich spotřebu, potažmo objem emisí skleníkových plynů – má být dosahováno krkolomným způsobem, tedy, jak bylo uvedeno výše, provázáním pojednávané „emisní eurodaně“ s chimérickou povolenkou.

Když už tento povolenkový záměr „musel“ být hozen na bedra obyvatelstva za účelem více postihovat spotřebu paliv, jež produkují emise CO2, mohl být přece prováděn mnohem jednodušeji. 

Stačilo standardně zvýšit již existující a jasně vymezené daně na paliva, konkrétně spotřební daň na benzín/naftu a ekologickou daň z pevných paliv. EU se zjevně řídila – pro ni výhodným – pofiderním heslem: „proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě?“.

Postupovala formou podivného konstruktu emisní povolenky, jejíž cena padá a roste dle vrtošivé nálady nepředvídatelného trhu. Čímž se rozhodně nechce tvrdit, že je objektivně potřebné zvyšovat daně na paliva. Jednak, cenová hladina v posledních letech vylétla již tak prudce vysoko, viz rekordní inflace, potažmo její nakumulovaná „porce“ v Česku ve výši cca 35 procent během tří let.

Ostatně, toto inflační zdražení přece podstatně dopadlo i na energie, včetně uhlí a plynu (u benzínu a nafty je to složitější). Navíc, dovozovat, že „povolenková daň“ na domácnosti může nějak ovlivnit světové klima, když podíl EU na globálních emisích CO2 činí zhruba 6 procent, je utopicky nadnesené. 

Nezapomínejme, že mnozí největší producenti emisí nemají v plánu páchat emisní a ekonomické harakiri; kupříkladu taková Čína nerušeně pokračuje v intenzivní výstavbě a spouštění nových uhelných elektráren.

Jaký je tedy pravděpodobný praktický vývoj vzniklé situace, kdy zrušení „zdražovacích povolenek“ pro domácnosti není možné a dodatečná zmírňující regulace je nejasná a nejistá? 

Pokud nedojde k revolučnímu zvratu, systém emisních povolenek pro domácnosti naběhne i u nás v platnost. Některé země EU (např. Německo, Švédsko) již zavedly vlastní uhlíkové daně. Systém ETS 2 jako celek začne platit nejdříve v roce 2027.

Strany současné vládní koalice se sice tváří, že se uvědomují tvrdost dopadů; ale jejich skutečné odhodlání k zatvrzelému odporu je diskutabilní. Šéf ANO Andrej Babiš slíbil, že pokud by vládlo jeho hnutí, tak u nás systém ETS 2 nezavede a bude místo toho raději platit pokuty Evropské komisi. 

To připomíná „pštrosí politiku“, s naprosto nepředvídatelnými reakcemi Evropské komise, jíž jsme tak či onak již delší dobu vystaveni na milost a nemilost.

Pravdou je, příští vláda, ať už v ní bude kdokoliv, může přistoupit k tomu, že systém povolenek na domácnosti nechá naběhnout, ale jeho dopady bude veřejnosti kompenzovat například tím, že sníží spotřební daň na pohonné hmoty, případně daně z pevných paliv. 

To by sice – v rámci již tak bizarní situace – mělo své přínosy, ale současně by tím ještě více vynikly pochybnosti nad emisní potěmkiádou, jíž se stáváme přímými účastníky.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.