KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Babišovo hnutí ANO, jež vévodí průzkumům a může se stát příští vládní stranou v Česku, začalo v předvolební kampani – mimo jiné – slibovat, že lidem zajistí „levné bydlení“. Vzhledem k tomu, že jde o téma trpce palčivé a také proto, že výraz „levné bydlení“ zavání protimluvem, je na místě uvést věci na pravou míru.
Splnit doslovně čili všeobecně tento líbivý předvolební slogan lze jedině za cenu návratu ke státem direktivně řízenému socialismu, v němž bylo bydlení relativně levné, ale současně absolutně nedostupné, nebo jen pro úzký okruh vyvolených na úkor ostatních „bytově potřebných“. Případně formou zázraku, ale ten není v silách ani tak mocné osobnosti, jako je Andrej Babiš.
Právě on přichází v rámci rozbíhající se předvolební kampaně s tímto libozvučným sloganem. „Můžu říct, že v našem programu budou levné energie a levné bydlení. Aby se mladá generace i další lidé nemuseli zadlužovat,“ prohlásil šéf hnutí ANO. Bydlení chce prý zlevnit například zrychlením povolovacího procesu u bytů či úpravami pravidel u hypoték. Podrobnosti však z obavy o jejich zcizení konkurenčními partajemi neuvedl...
Zdůrazněme rovnou, že v současných podmínkách je slogan o levném bydlení sice chytrou vějičkou na voliče, ale nikoliv proveditelným programem. Donutit trh, aby chrlil levné domy a byty, zavání pokusem o zhmotnění pohádky a současně vyvolává obavy z ještě horší deformace trhu, se všemi negativními důsledky.
Ano, lze usilovat o méně drahé (myšleno vlastnické) bydlení, lze usilovat o bydlení, které bude dostupnější pro – o něco – širší skupinu obyvatel než dnes. Ale „levné“ bydlení, které si – v duchu skutečného významu tohoto výrazu – může koupit kdokoliv a kdykoliv, je jen laciný předvolební slogan patřící do jiné reality, než je ta tržní.
Nejde o to obhajovat fakt, že je v Česku bydlení drahé, natož hájit současnou vládu za to, že by konala či nabízela nějaké lepší, rozumnější nápady v oblasti bydlení. To ani náhodou. Jde o to podívat se realitě do očí.
Kdo si pořídil „drahé“ bydlení a splácí hypotéku, nemá zájem na tom, aby teď nemovitosti začaly zlevňovat.
První zpochybňující argument je ten, že – jakkoli je zrychlování povolovacích stavebních procesů žádoucí a snížení hypotéčních úroků by jistě mělo své přínosy – tyto recepty nemohou přinést spásu v podobě cenově lehce dostupného bydlení. Mohou maximálně přibrzdit nárůst cen nemovitostí, což by bylo příjemné, ale výsledkem by nebyly „nízké ceny“.
Připomeňme, že výstavba nových bytů, respektive domů v Česku kontinuálně probíhá a bytů stále solidně přibývá (i když developeři tvrdí, že by jich mohlo přibývat mnohem více). Nabídka se neustále rozšiřuje a v Česku není v porovnání s Evropou málo bytů (v přepočtu na obyvatele).
Přesto ceny u nás znepokojivě rostou. Tak trochu paradoxně: současná zvýšená poptávka po bytech je vyvolávána obavami z dalšího zdražování, což dále žene ceny nahoru... Pro majitele domů a bytů to může být požehnání, ale pro ty, kdo si chtějí pořídit vlastní bydlení, je tento vývoj deprimující a má neblahé konsekvence.
Tak či onak, k Babišovu volání po „levném bydlení“ je potřeba podotknout, že lidé, kteří si už – v potu tváře a třeba i za cenu celoživotního zadlužení – pořídili „drahé“ byty a splácejí vysokou hypotéku, nemají zájem na tom, aby nemovitosti začaly zlevňovat. Byli by sami proti sobě a proti svému majetku. Snažit se tedy jakkoliv uměle srážet dolů ceny bydlení, jak by vyplývalo z Babišova politického sloganu, je dvojsečná zbraň.
Pokud by chtěla Babišova partaj dosáhnout levného bydlení tím, že plošně v zemi zreguluje nájemné, pak by to jednak bylo (u soukromých vlastníků) protiústavní (viz starší nález Ústavního soudu) a jednak by to totálně zdeformovalo trh.
Bydlení by sice mohlo být navenek – v segmentu toho nájemního – o něco levnější, ale jen pro někoho. Snížila by se nabídka nájemních bytů (proč by kdo stavěl nájemní byty, když by mu cenu reguloval stát?) a v důsledku by to vyvolalo ještě horší stav, než je dnes.
Pokud by chtěli dosáhnout levného bydlení ve smyslu snížení prodejní ceny bytů, pak by šlo o drakonický návrat nejtužšího socialismu, potažmo o znárodnění majetku všech těch, kteří si koupili a kupují na volném trhu drahé byty. Byla by to loupež za bílého dne a konec trhu; problém s bydlením by se drasticky prohloubil.
Dlouhodobě se za jednu z cest, jak Česko dokormidlovat k „levnějšímu bydlení“, potažmo k vyšší nabídce bytů, považuje to, že by stát zdaňoval „investiční byty“, tedy ty majitele, kteří si byty nekupují na pokrytí vlastních bytových potřeb, nýbrž jako investici na zhodnocení finančních prostředků.
Tento záměr je ovšem také kontroverzní. Zjišťovat a prokazovat, že si někdo nekoupil byt pro okamžité bydlení a zda v domě skutečně bydlí, je pošetilost. Taková restrikce se dá obejít, nemluvě o tom, že by kontrola „zlých investorů“ vyžadovala týmy detektivů a ochotu sousedů v domě k udávání.
Nové bytové domy dnes ve velkém kupují institucionální investoři, včetně například církví. Dobře do nich vloží své volné prostředky, ale také z nich udělají byty nájemní, které pak pronajímají těm, kdo potřebují bydlet. Což není negativní počínání. „Investorské byty“ nemizí z trhu, ale jsou využívány ke svému účelu.
V obou těchto případech platí, že pokud by stát tyto investory zdanil, projeví se to – logicky – negativně na výši nájemného. Nebo to odradí od výstavby nájemního bydlení. Byl by takový krok (daně či jiný postih) ku prospěchu trhu s bydlením? Zvyšoval by dostupnost a zlevňoval bydlení? Ani náhodou. Právě naopak.
Teoreticky jedinou zbývající státem řízenou či organizovatelnou cestou k levnějšímu bydlení – což ale není objev hnutí ANO ani Andreje Babiše – je dotovaná výstavba obecních nájemních bytů. Obce za pomocí veřejných zdrojů dokáží zajistit omezený počet nových obydlí, která pak věnují vybrané skupině obyvatel za zvýhodněnou (netržní) cenu.
Tento postup, potažmo program je již v běhu. Přitom nic zásadního neřeší. Ani náznakem nedokáže uspokojit všechny „bytově potřebné“ – těch je totiž v jistém smyslu vždy téměř nekonečný počet. Nejen, že se tím deformuje trh, se všemi souvisejícími negativy, ale také se prohlubuje klasický přerozdělovací problém: erár si na dotace do „levných“ bytů (i když developeři od obce či státu vyinkasují tržní cenu) musí půjčit, což jen zhoršuje situaci, kdy státní kasa trpí vytvářením dalších a dalších hlubokých deficitů.
Zásadní nesnáz s drahým bydlením je prostě v tom, že stát dopustil a neustálým litím dluhových deficitních peněz do ekonomiky stále uměle udržuje inflaci, která následně nejen že zdražuje bydlení, ale která navíc dramaticky zesiluje poptávku po bytech, neboť investice do nemovitosti je solidní cestou, jak ochránit hodnotu peněz před inflací.
Pokud by stát (hypoteticky) umožnil, aby nastala deflace, tedy kontinuální pokles cenové hladiny v zemi, pak by se potřeba ochraňovat hodnotu peněz před inflací eliminovala. Ti, kdo mají nadbytečné zdroje, by neměli tak silnou motivaci peníze investovat a otupila by se tím i potřeba „valit“ volné finanční zdroje do nemovitostí.
Ovšem vzhledem k tomu, že je tento bod nereálný (stát potřebuje inflaci), pak je i pojem „levné bydlení“ nereálný a fakticky nesmyslný. Bydlení je prostě jiná kategorie produktů, než ty nejběžnější, jež relativně opravdu zlevňují – typu telefon, televize, mixér, vysavač...
Jenže domy a byty nelze levně vyrábět v Číně (Vietnamu, Bangladéši...), zaplavovat jimi domácí trh, a tím snížit cenu na minimum. Stavba domu je administrativně i fakticky složitá a dlouhá; ani volné pozemky nejsou rohlíky... Navíc, lidé v Česku nadále pobírají „tuzemské“ (tj. stále relativně nízké) platy, přičemž kupovat nemovitosti u nás mohou volně všichni obyvatelé EU – z nichž velká část bere platy „západní“. Bránit tomu lze snad jen odchodem z EU a uzavřením hranic, což je úvaha jdoucí mimo myslitelný politický rámec.
Souhrnným výsledkem je bohužel drahé bydlení. A u toho také zůstane, i když by bylo pro mnoho občanů žádoucí, kdyby si ho mohli snadno pořídit za přijatelnou cenu. Situaci lze jen mírně korigovat, ale přeměnit státními tržně-deformačními zásahy stav z mínusu (drahé bydlení) do absolutního plusu (třeba do Babišova „levného bydlení“), je buď jen politicky utopická agitace, nebo dokonce nebezpečná hrozba.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
