KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Každá akce vyvolá reakci, což platí i při aktuálním nakládání s výdaji státního rozpočtu. Prokazuje to vnějšími okolnostmi podnícené posilování zbrojních výdajů České republiky. Fialova vláda urychleně odsouhlasila sekvenci navyšovacích výdajových skoků, ale stejně tak rychle již dala na stůl legalizaci nedodržování dosavadních rozpočtových pravidel a pokus o automatizaci navyšování státních dluhů úměrně tomu, jak mají předpokládaně narůstat výdaje Česka na vojenskou obranu.
Celkový kontext je všeobecně známý: Fialův kabinet v reakci na zhoršující se geopoliticko-bezpečnostní situaci, potažmo na tlak šéfů NATO a nejvyšších amerických představitelů, odsouhlasil návrh na postupné zvyšování podílu obranných výdajů Česka z dnešních 2 % HDP o 0,2 procenta každoročně tak, aby v roce 2030 podíl zbrojních výdajů činil 3 % hrubého domácího produktu.
Zcela mimo rámec této úvahy jsou peripetie související s tím, zda se příští vlády, jež zajisté mohou být tvořeny i jinými než současnými politickými subjekty, budou závazkem v oblasti obranných výdajů Česka řídit, nebo se jej pokusí změkčit, či snad dokonce zrušit.
Nedlouho po vládním verdiktu ministr financí Zbyněk Stanjura jako pozměňovací návrh do právě projednávaného zákona navrhl přijmout jednak již zmiňované postupné výdajové posouvání k 3 procentům HDP, ale – což je neméně zásadní – navrhl také zakotvit nedodržování dosud platných rozpočtových pravidel a legalizaci jakéhosi automatizovaně vyššího zadlužování, specificky možnosti zvyšovat rozpočtový deficit o částku, která je určena na obranné účely nad rámec dosud platných 2 % HDP.
Je evidentní, že potenciální další zvyšování obranyschopnosti země sice možná přinese dodatečné finanční prostředky a umožní nakoupit více zbraní, rekrutovat tisíce dalších vojáků, zvýšit jim platy a mnoho dalších investic do obrany.
Ale na straně druhé nepřinese všeobecný ekonomický rozkvět pro občany, potažmo vyšší příjmy do státní kasy, jak bylo z vládních míst nesměle naznačováno. Naopak, hodí jen další břímě na hrb domácích poplatníků.
Vůbec to neznamená, že zvyšovat obranyschopnost s použitím vyšších výdajů a rozsáhlejších vojenských nákupů a investic je v rozporu se zájmy občanů. Naopak. Vždyť zajištění vnější bezpečnosti patří k přirozeným, definičním cílům státu.
Jde jen o to, že tuzemský stát na své definiční cíle dávno zapomněl a namísto nich si nechal zvenčí nedeklarovat cíle úplně jiné. A to takové, jež nesouvisejí s obranou před vojenskými riziky, nýbrž souvisejí s bojem o udržení celoplanetární teploty.
Bylo by optimální pokrýt zbrojní výdaje šetřením v jiných kapitolách bez zvyšování deficitu, ale to je utopie.
V tu stejnou dobu, v jakou se začala rodit vládní legalizace systematicky vyššího obranného zadlužování, posvětila tento záměr i Národní rozpočtová rada (NRR), která se ve své pravidelné zprávě vyslovila pro uzákonění vyššího vládního zadlužování a potvrdila nevyhnutelnost porušování platných rozpočtových pravidel.
Tatáž Rada poněkud kacířsky deklarovala „přání“, že by ve střednědobém horizontu měly vlády nikoliv zvyšovat deficity, ale ušetřit příslušné finanční sumy (které jdou do zbrojení navíc) v jiných, tj. nevojenských výdajích rozpočtu.
„NRR se … domnívá, že ve střednědobém horizontu nelze vzhledem k fiskálnímu prostoru souběžně realizovat všechny hlavní výdajové programy (zvyšování obranyschopnosti, dekarbonizace, energetika, dopravní infrastruktura apod.) a bude nutné omezit, případně alespoň snížit meziroční tempo růstu objemu prostředků plynoucích do nevojenských aktivit,“ uvádí doslova rozpočtová Rada.
9/9 ⚠️NRR se nicméně domnívá, že ve střednědobém horizontu nelze vzhledem k fiskálnímu prostoru souběžně realizovat všechny hlavní výdajové programy (zvyšování obranyschopnosti, dekarbonizace, energetika, dopravní infrastruktura apod.).
— Národní rozpočtová rada (@rozpoctova_rada) March 13, 2025
V tom je jistě klíč k řešení, ale i velká dávka fantazie. Bylo by optimální, kdyby relativně dramatické zvýšení zbrojních výdajů (řekněme řádově o 100 miliard korun v roce 2030 proti dnešku) dokázaly vlády pokrýt tím, že tyto prostředky ušetří někde jinde, a ve výsledku se nemusely zvyšovat každoroční rozpočtové deficity ani celkové zadlužování státu.
Avšak představa, že by ministři dokázali ořezávat nevojenské výdaje, se jeví jako utopická vize. Neexistují relevantní politické síly, jejichž programem by byly úspory a škrty. A neexistují ani významnější voličské skupiny, které by volaly po citelné redukci státního přerozdělování.
Pochopitelně, budoucnost nelze předvídat, nálady veřejnosti se mohou změnit. Spoléhat na to je však podobné sázce na výhru první ceny v loterii.
Pomocnou ruku by v dané situaci mohla podat ekonomika – pokud by měla zdravý fundament a zejména pokud by před sebou měla světlé vyhlídky. Kdyby vzkvétala, masivnější zbrojení státu by ji pak méně bolelo. Nebylo by prakticky ani nutné zvyšovat procentní kvótu výdajů na obranu. Hospodářský boom by do státní kasy dodával významně více peněz a problém se škrty a úsporami (nemluvě o výdajích na zbrojení) by nebyl tak vyhrocený.
Jenže i to je utopie. Po mnoha letech politiky, která drtí ekonomický rozvoj a má čím dál silnější ambice řídit průmysl, glajchšaltovat podnikání, regulovat politicky konstruovanými překážkami v ekonomice vše, co koho v Bruselu napadne, nelze od ekonomiky čekat spásu.
Ale i kdyby se náhodou podařilo tuzemské ekonomice nastartovat vysoký růst (čemuž zatím nic nenasvědčuje) a pokud by se tím podstatně zvýšily příjmy státního rozpočtu, neznamenalo by to šťastný konec původně tragického příběhu.
Jak ukazuje lety ověřovaná praxe, najde se vždy nespočet žadatelů, strategických priorit a všemožných dalších výdajových položek, které se stát snaží naplnit, zafinancovat, zadotovat či mandatorně pokrýt. Jinak řečeno, s vyššími příjmy státu vždy zákonitě ještě více (a neodolatelně…) roste i poptávka po vyšších výdajích ze státní kasy.
Politický systém je až příliš orientován na dnešek a nejbližší volby, je přímo předurčen žít na dluh.
Je logické, že čerstvě připravované rozvolnění rozpočtových pravidel a legalizace nadměrného zadlužování musí vést také k tlaku na generování vyšších příjmů státu – tedy mimo jiné i na vyšší zdaňování všeho druhu. To je samo o sobě dvojsečná zbraň. A vzhledem k tomu, že takové kroky nejsou politicky populární, zůstává po ruce jediná alternativa: čím dál vyšší zadlužování, tedy ještě nenasytnější žití na úkor budoucnosti.
Suma sumárum je evidentní, že vyšší výdaje na obranu, jakkoliv smysluplně se zdají zdůvodnitelné, nejsou neutrální opatření. Právě naopak, znamenají další velkou díru do státní pokladny, kterou není reálné zalepit; s výjimkou zázračného vzepětí domácí ekonomiky, což je ale jen toužebný sen.
Opětovně se tak ukazuje, jak neprozíravě a nevizionářsky si tuzemské politické garnitury počínaly v posledních mnoha letech. Vysály veřejné zdroje jak v přítomnosti, tak do budoucnosti natolik, že dnes nemají finanční rezervy, použitelné na mimořádné výdaje na obranu.
Je to nepochybně selhání státu a jeho představitelů, neboť – jak již bylo uvedeno – obrana země patří k základním rolím státu. Na rozdíl třeba od „funkce“ zachraňovat celoplanetární klima, k jejímuž naplňování navíc naše politické reprezentace nikdy nedostali od domácích voličů mandát.
A tak v důsledku minulých, ale i současných výdajových nerozvážností a krátkozrakostí – k nimž ovšem politický systém přímo vybízí – dnes musejí provádět doslova obrat o 180 stupňů. Byla to přece Fialova vláda, která slibovala ozdravení veřejných rozpočtů...
Nyní „kouzlem nechtěného“ (uznejme, že pod tlakem politicky silných bezpečnostních okolností) ve snaze horko těžko zajistit rozumnou míru vnější ochrany uzákoňuje nestandardní zadlužování veřejných rozpočtů.
Není to chyba jen současné nejvyšší exekutivy. Vzpomeňme na dodnes platné dluhové rekordy přecházejícího Babišova kabinetu. Politický systém je prostě až příliš orientován na dnešek, maximálně na horizont zítřka a nejbližší volby jakéhokoliv typu. V důsledku toho je pak přímo předurčen žít na dluh a tím permanentně ohrožovat alespoň trochu finančně zdravou a únosnou budoucnost.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
