Kdo v Británii tajně fandil Hitlerovi? Budete se divit, až zjistíte, kdo mu dělal PR zdarma

Šéfredaktor INFO.CZ Pavel Vondráček se tentokrát se svými tradičními hosty, historikem Martinem Kovářem a anglistou Ladislavem Nagym, zaměřil na mediální obraz Adolfa Hitlera. Přestože je dnes jeho jméno synonymem zla, ve Velké Británii třicátých let nebyl jeho obraz zdaleka tak jednoznačný a negativní.

Kdy vlastně Britové poprvé zaregistrovali jméno Adolf Hitler?

Kovář: Bylo to podobné jako ve většině evropských zemí. Poprvé ho ti, kteří se zajímali o mezinárodní situaci, zaregistrovali v souvislosti s listopadovým pokusem o převrat, tzv. Pivní puč, v Bavorsku v roce 1923. Hitler skončil ve vězení, tam nadiktoval Mein Kampf a potom se o něm, popravdě řečeno, až do konce dvacátých let moc nevědělo.

Nagy: Pozornost britských fašistů byla totiž upřená hodně k Itálii, k Mussolinimu. Až později, jak Hitler sílil v Německu, ho začali více vnímat. Doufali, že se vytvoří nějaká koalice fašistických vlád po celé Evropě.

Proč zrovna Itálie? Německo přece bylo blíž, kulturně i historicky.

Kovář: Hlavní figura britského fašismu, Oswald Mosley, byl hluboko do třicátých let orientovaný na Mussoliniho. V Británii byla spousta různých malinkých fašistických organizací a skoro všechny hledaly inspiraci v Itálii, nikoliv v Německu.

Nagy: Hrála v tom roli zkušenost z první světové války, Německo byl nepřítel. Druhá věc byla, že se britští fašisté hodně inspirovali vlastní historií, stejně jako Mussolini tou římskou. U Britů to byli hlavně Tudorovci – vláda Alžběty I. nebo Jindřicha VIII. Viděli v tom zlatý věk silné, centralizované vlády.

Kovář: Hitler opravdu vešel ve známost až po převzetí moci, když ho v lednu 1933 prezident Paul von Hindenburg jmenoval kancléřem.

Na jedné fotografii z té doby vidíme Hitlera klanícího se Hindenburgovi. Je to slavné gesto – Hitler se klaní starému polnímu maršálovi. Tento vztah byl pro Hitlera klíčový, že?

Kovář: Nesmírně. Hitler si až do Hindenburgovy smrti v létě 1934 dával velký pozor, aby o prezidentovi neřekl křivé slovo. Hindenburg byl ikona císařského Německa, ikona Velké (první světové) války. Nezapomínejme, že značná část armády byla stále monarchistická a aristokratická. I když už Hitler vládl, na tomto pokorném gestu se nic nezměnilo. Teprve když Hindenburg umřel, spojil funkce kancléře a prezidenta a stal se „führerem“.

Hitler se velmi aktivně ucházel o přízeň Britů, protože si myslel, že je získá na svoji stranu. Kdo mu v tom pomáhal – ať už vědomě, či nikoliv? Kdo byli jeho britští sympatizanti?

Kovář: V té době Britové ještě neprozřeli. Churchillů bylo jako šafránu. Sympatizanti se rekrutovali ze tří hlavních okruhů. Prvním byla nemalá část britské aristokracie. Druhou část tvořily univerzity, které měly spoustu kontaktů na prestižní německé univerzity, jako byla ta v Heidelbergu. A za třetí, pro někoho překvapivě, to byl byznys.

Proč zrovna tyto skupiny?

Kovář: Byznysmeni viděli v Německu nejbližšího obchodního partnera. Část aristokracie a velká část Konzervativní navíc byly obsesivní, pokud jde o nástup bolševického hnutí, a v Hitlerovi spatřovaly hráz, která zastaví rozšiřování sovětského vlivu.

Nagy: A nezapomínejme ani na dělníky. I ti chudí v některých částech Anglie podporovali nacistickou stranu, ta podpora byla opravdu velká.

Do toho všeho vstupuje královská rodina. V roce 1936 nastupuje na trůn Eduard VIII., který má pro Německo velké sympatie, už jako následník trůnu. S Hitlerem se setkává rok po své abdikaci. Proč?

Kovář: On osobně se chtěl setkat s Adolfem Hitlerem, i jeho žena Wallis měla náklonnost pro nacisty – tím ovšem neříkám, že Eduard byl nácek, to jsou dvě odlišné věci. Mít pro něco sympatie a být přímo členem hnutí.

Nagy: Nezapomínejme, že britští fašisté chtěli obnovit slávu Anglie, navíc zde byla inspirace Hobbsovým Leviathanem, že se podaří vytvořit takovou formu vlády, která bude mít kontrolou společnost v oblasti politiky, náboženství, hospodářství... – a v Hitlerovi spatřovali naději.

Jaký to mělo mediální dopad v Británii? Jsme v roce 1937, norimberské zákony už platí, je rok před Mnichovem.

Kovář: Žádné drama. Pokud bychom čekali něco jako skandál, fotky na prvních stránkách, tak ne. Nic takového se nekonalo. Británii to prostě nezajímalo.

Nagy: Vždyť ani ten Mnichov pro ně nebyl drama. Těch liberálů a intelektuálů, kteří spatřovali v hitlerovském Německu nebezpečí, bylo relativně málo a nebyli slyšet.

Fotografie, kde si říšský vůdce potřásá rukou s usmívajícím se vévodou z Windsoru, musela být pro Hitlera obrovským triumfem.

Kovář: To je podobně symbolická fotka jako ta s Hindenburgem. Byl to bývalý britský král! Pro toho šupáka, který ještě nedávno fízloval ve Vídni a prodával akvarely, je neuvěřitelné, že za ním přijel bývalý britský panovník.

Celá královská rodina se později za války stala symbolem odporu. Jiří VI., otec královny Alžběty II., a královna matka zůstali v bombardovaném Londýně. Ale o desítky let později se objevily záběry z roku 1933, na kterých malá Alžběta hajluje. Co to v Británii způsobilo?

Nagy: Byl to dětský nevinný pozdrav slunci... Nic víc v tom nehledejme.

Kovář: Jsou to malý holky. Alžbětě, ročník 26, je tam sedm let.

Nagy: Ale je důležité, kdo je to učí. Učí je to Eduard VIII.

Pro britský bulvár to muselo být obrovské sousto.

Nagy: Chvilku se o tom psalo, chvilku to bylo téma, ale pak to utichlo. Nemělo to dlouhodobý dopad, podobně jako když princ Harry hajloval na večírku.

V té době nebyli naivní jen politici, ale i intelektuálové. Ukážu vám další fotografii. Je na ní irský dramatik George Bernard Shaw v Moskvě u Leninova mauzolea. Absolutně nerozpoznal, co je Sovětský svaz zač, o jakou diktaturu se jedná. Diktátorské režimy mají dobré mimikry.

Nagy: Byl naivní, ale nebyl sám. Totéž se stalo Jean-Paul Sartrovi a řadě dalších. Sovětský svaz s nimi uměl zacházet velmi dobře. Vozili je po vzorových kolchozech a ukazovali jim, jak je vše spravedlivé, jak mají lidé přístup ke vzdělání a nejsou tam žádné třídní rozdíly. A to levicovým intelektuálům imponovalo.

Kovář: Přesně. Vzpomeňme si, co se strhlo v Československu, když André Gide napsal Návrat ze Sovětského svazu. Ti Sověti to uměli skvěle. Jeden můj kamarád, významná figura devadesátých let, mi říkal: „Nikde na světě ti neuměli dát tak najevo, jak tě mají rádi.“ Umím si představit, že kdo není imunní a potřebuje si pošimrat ego, tomu snadno podlehne.

Pojďme k tomu zlomu. Kdy se z Hitlera, respektovaného, i když kontroverzního kancléře, stal pro Brity definitivně ten největší nepřítel?

Nagy: Když tam začaly lítat německé stíhačky.

Takže ne Mnichov, ne obsazení Československa, ale až bitva o Británii?

Kovář: Mnichov určitě ne. Ten zlom nastal až 3. září 1939, kdy britská vláda s krajní nechutí vyhlásila Německu válku. Ale fyzicky, palčivě to na Brity dopadlo až s bombardováním, od léta 1940. Až tehdy se propaganda stala opravdu osobní.

Nagy: Najednou kanál La Manche sehrál obrovskou roli – už to nebyla jen fyzická, ale i mentální mezera.

A jaká je pověst Hitlera v Británii dnes? Je to stále jen ztělesněné zlo, nebo i trochu komická figurka jako v seriálech od Monty Pythonů?

Nagy: Rozhodně není komická. Až na pár bláznů, kteří popírají holokaust, má stejnou pověst jako v Česku. Je vnímán jako zločinec.

Kovář: Všude najdeš magory, kteří se v něm zhlédnou, ale pro drtivou většinu britské společnosti je to symbol absolutního zla.

Pánové, děkuji za fascinující vhled do britské duše před téměř sto lety.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Celou epizodu podcastu Hvězdné hodiny lidstva si můžete pustit v audio i video verzi >>ZDE<<