Mimořádné odměny pro vedení UK vyvolaly pobouření: Problém není jejich výše, ale existence

Pobouření kolem vysokých odměn pro rektorku UK a její tým má několik zajímavých aspektů. Než se na ně podíváme, je třeba zdůraznit, že část pohoršení byla vyvolána úplně zbytečně: vysvětlením, že jsou odměnou za to, jak se univerzita vyrovnala s následky masového vraždění na FFUK. 

Říct, že takové vysvětlení nebylo šťastné, je nesnesitelný eufemismus. Bylo lidsky nepochopitelné, navíc urážlivé – vzhledem k tomu, že právě FFUK patří mezi jednu z popelek mezi fakultami univerzity. 

Univerzita toto vysvětlení chvályhodně vzala zpět; nicméně paní rektorka věci moc nepomohla, když v následném rozhovoru pro média na otázku, zda na systému, kdy ona přiděluje odměny kvestorovi a kvestor jí, není něco špatného, Milena Králíčková odvětila, že v kontextu posledních událostí je to věc, která stojí za úvahu.

Nešťastná vyjádření ale nechme stranou. Zajímavým – a v mnohém vypovídajícím – aspektem bylo rozhořčení nad výší platu. Média unisono vyjadřovala pohoršení, že by rektorka nejlepší a nejslavnější české univerzity snad měla mít plat vyšší než premiér. 

Není třeba sáhodlouze rozepisovat, kolik má Univerzita Karlova pedagogů, kolik studentů, s jakým rozpočtem hospodaří a jakých úspěchů dosahuje. Nemůže být pochyb, že si rektor či rektorka takové univerzity vysoký plat zasluhuje.

Vypovídající o stavu společnosti (neboť média jsou jejím obrazem) je to, že zatímco vysoký plat rektorky vadí, v případě jiných organizací – plně či částečně vlastněných státem – vysoké platy nevadí. Nad štědrou odměnou manažerů České pošty, Českých drah nebo ČEZu se nikdo nepozastavuje. Nemluvě o platu soudců. Stojí za tím nějaké sdílené povědomí o tom, že platy ve vzdělávacím systému by měly být nízké. Přitom pro budoucnost společnosti je dobrá vzdělávací soustava stejně důležitá jako dobrý systém zdravotnictví.

Potřebou kvalitního vzdělání se zaklínají všichni. Když ale vyjde, že rektorka nejprestižnější a největší vzdělávací a vědecké instituce v zemi má vysoký plat, vzbudí to pobouření. Tolik ke vzdělanostní společnosti. Ale to není podstatný problém.

Problém je jinde a zdaleka se netýká jen Univerzity Karlovy. Dotýká se veškerého „eráru“. Spočívá v udělování mimořádných odměn. Někde se udělují jednou ročně, někde vícekrát, ale v podstatě je to jedno. V poslední době médii proběhlo několik „odměnových“ kauz: největší pozornosti se dostalo té na pražském magistrátu, v nedávné době média řešila ministerstva, která rozdala náměstkům a vrchním ředitelům sekcí téměř 38 milionů korun.

Stejně jako v případě rektorátu, ani tady nejde o částku, nýbrž o princip. Není důvod, proč by člověk zastávající dobře odpovědnou a kvalifikovanou práci neměl být dobře ohodnocen. Ale mělo by to být v nějakém jasném rámci. Protože při systému mimořádných odměn jsou nějaké tabulky a tarify prostě k ničemu.

Systém mimořádných odměn je pochopitelný v soukromých firmách generujících zisk. Pokud se firmě daří finančně, rozdělením určité částky formou mimořádného bonusu si mimo jiné zajišťuje loajalitu svých zaměstnanců a též jim dává najevo, že si jejich práce váží. Jenže to je záležitost soukromých firem. Není žádný důvod, aby tomu tak bylo v eráru.

Tím nemá být řečeno, že všichni zaměstnanci na stejných pozicích by měli mít ve státních službách stejný plat. Někdo pracuje lépe, někdo hůře. K tomu jsou nástroje jako výkonnostní bonusy nebo osobní ohodnocení, které lze přidělit na určitou dobu (třeba na rok), a to na základě více či méně transparentního vyhodnocení výkonu dotyčného za dobu uplynulou. S těmito prostředky lze taky efektivně pracovat při sestavování rozpočtu dané instituce.

Mimořádné odměny jsou však něco jiného. Není na nich nic transparentního, celé prostředí státní správy deformují a do systému jen vnášejí chaos – z něho profitují je někteří, na většinu však dopadá negativně.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.