Tramping přežil estébáky, přežije i dnešní aktivisty. Etnolog odhaluje pozadí současných útoků

Právě tento nadhled, podložený hlubokými znalostmi, vnáší do stále trvajících „trampských válek“ tolik potřebnou perspektivu. 

Spor o kempy na Kokořínsku, který se v médiích prezentuje jako zásadní ekologický problém, Jan Pohunek nedávno v podcastu pro INFO.CZ, jehož přepis teď právě čtete, označil za umělou kampaň. 

„Nepůsobí to na mě jako autentický spor, který by procházel napříč společností, ale spíše jako kampaň tlačená několika jedinci s přístupem do médií,“ říká.

• Jaké byly kořeny trampingu před první světovou válkou.
• Jaký vliv měli němečtí wandervogelové, Jack London či Karel May.
• Proč Rychlé šípy nebyly trampové a proč Foglar měl k hnutí rezervovaný vztah.
• Jak vznikla prvorepubliková „morální panika“ a protitrampská Kubátova vyhláška.
• Jak Státní bezpečnost organizovala akci „Hurikán“ a „Velkou dynamitovou show“.
• Proč trampové neprozrazují polohu kempů a oheň je víc než jen vařič.
• Jakou souvislost má Tolkienův Gandalf s českým Krakonošem.

Spousta lidí říká, že by ráda trampovala, ale nesnáší zimu. Mám zde fotku trampů z afrického Konga. To je pro teplomilné trampy nadějná zpráva.

Pohunek: To je taková kuriozita. Fotografie je z Konga, kde v padesátých letech existovala subkultura, které se říkalo Billové. Inspirovali se filmy o Buffalo Billovi a navenek vypadají podobně jako čeští trampové. 

Billové byli ale spíš takové pouliční party nebo gangy, které nejezdily moc do přírody. Něco jako čeští páskové (Pásek bylo v polovině 20. století označení pro mladého nekonformního člověka, milujícího rock 'n' roll a obdivujícího USA, pozn. red.).

Pojďme k nám. Je pravda, že tramping má už více než stoletou tradici a existoval u nás před první světovou válkou?

Pohunek: Je, ale je to složitější, protože se rodil postupně. Před první světovou válkou určitě existovaly party kluků, ať už skautů, nebo sportovců, kteří vyráželi stanovat do přírody.

Jedna z part, která později dala vzniknout osadě Ztracená naděje, uznávané jako první, jezdila do Svatojánských proudů na Vltavě už před válkou. Ale samotný pojem tramping jako označení hnutí se rozšířil až na začátku dvacátých let.

Inspirovali se čeští trampové u německého hnutí Wandervogel, které už v roce 1909 mělo pobočku v Praze? Vizuálně totiž trampy připomínají.

Pohunek: Wandervogelové byli v řadě věcí trampům podobnější než klasičtí skauti, protože byli volněji organizovaní. Na druhou stranu to pořád byla organizace. Dnes bychom je označili spíše za takový odlehčenější skauting. Tramping je něco, co vyrostlo z českého prostředí, i když se těmito vlivy inspirovalo.

Z jakého prostředí český tramping vzešel?

Pohunek: Tramping vycházel z městského prostředí a byl to i odpor proti šosáctví a maloměšťáctví. První známky se objevily v okolí Prahy, ale postupně se během dvacátých a třicátých let rozšířil do českých měst, na Moravu i do některých částí Slovenska.

Často zmiňuješ Svatojánské proudy, Vltavu, Sázavu. Voda a vodáctví s trampingem úzce souvisí. Včetně pozdravu „ahoj“.

Pohunek: Souvisí. Pro první pražské trampy byla údolí velkých řek jako Sázava, Berounka a Vltava nejpřístupnější a nejzajímavější. Byly to zaříznuté kaňony, zemědělsky nevyužívané, kde bylo relativně snadné si postavit chatu nebo jen tak stanovat. To přímo vybízelo k ježdění na lodích. 

A ten pozdrav „ahoj“ je obecně námořnický. Je možné, že se k trampům dostal přes vodáctví, anebo přes dobrodružné romány a filmy. V prvorepublikových trampských písních najdete vedle kovbojů i spoustu námořnických motivů.

Když jsme u inspirací, tak tu máme Jacka Londona, Ernesta Thompsona Setona, ale i Karla Maye. Jak velkou roli hrála literatura a film?

Pohunek: Obrovskou. Po první světové válce se k literatuře přidal film. Všechny ty němé kovbojky nabízely vizuální představu, jak to může vypadat. Z dnešního pohledu by se dalo říct, že někteří trampové provozovali takový kovbojský cosplay. Ale zdaleka ne všichni. Někdo vyrazil v tom, v čem chodil normálně, hlavně že jel do přírody.

Můžeme říct, že Rychlé šípy Jaroslava Foglara byly do jisté míry trampové?

Pohunek: Rychlé šípy ne. Foglar měl v jednom komiksu takové pseudotrampské postavy, Zelené vesty, a ty byly spíš antagonisti. Foglar byl celoživotní skaut a k trampingu jako k neorganizovanému hnutí měl rezervovaný, trochu odtažitý vztah. 

Samozřejmě, trampové Foglara hodně brali a byl pro ně inspirací. Navíc na pozdějších příbězích Rychlých šípů spolupracoval s kreslířem Marko Čermákem, který je ortodoxní tramp. A je to na tom vidět, jak Rychlé šípy vyrážejí do přírody s „teletem“ nebo „usárnou“ na zádech.

Pojďme k nechvalně proslulé Kubátově vyhlášce ze třicátých let.

Pohunek: Byla to vyhláška proti některým prohřeškům skautingu a trampingu. Šlo třeba o společné táboření chlapců a dívek nebo koupání na Adama. Byl to klasický příklad toho, že když se objeví nová subkultura, společnost na to není zvyklá a vypukne morální panika.

Krásný termín, morální panika.

Pohunek: Je to terminus technicus. Spousta trampů pocházela z dělnictva a studenstva a brali to jako sociální nespravedlnost. Synáček pana továrníka si může jet se slečnou do privátu, ale když tramp vezme dívku na chatu, je to problém. 

Nakonec byla vyhláška po velkých protestech soudně zrušena. A taková drobná kuriozita je, že soudu tehdy předsedal pozdější Emil Hácha, pozdější státní prezident Protektorátu Čechy a Morava.

Perzekuce se opakovaly i za komunismu. Jak Státní bezpečnost útočila na trampy?

Pohunek: StB se o trampy zajímala po celou dobu své existence, ale v sedmdesátých letech se zaměřila na mládež. Vznikla trojice velkých bezpečnostních akcí. Akce Lilie byla proti skautingu, akce Kapela proti undergroundové hudbě, což vedlo až ke vzniku Charty 77, a jako poslední přišla akce Hurikán zaměřená na tramping.

Co přesně akce Hurikán obnášela?

Pohunek: Probíhaly hromadné perlustrace mladé generace, odchytávání na nádražích, snaha o získávání tajných spolupracovníků a bourání trampských kempů.

Někde estébáci hlásili, že trampy nemají, jinde šikanovali jednu osadu, aby měli splněno. Ale někde to brali od podlahy, jako třeba příbramská StB. Vrcholem byla tzv. Velká dynamitová show v zimě 1977, kdy v Brdech odstřelili spoustu kempů, například kemp Studánky.

Dnes opět zažíváme dlouhodobý tlak na likvidaci kempů, tentokrát na Kokořínsku. Iniciátoři jejich bourání mluví o „systémovém selhání ochrany přírody“. Jak to vnímáte vy?

Pohunek: Já si myslím, že to systémové selhání není. Pod tím si představuji úplně jiné věci. Tohle na mě působí spíš jako tlačená mediální kampaň několika jedinců, ne jako autentický spor, který by procházel napříč společností. Je to spíš konflikt, který odhaluje, jak vnímáme místo člověka v krajině a co si představujeme pod volným pohybem v přírodě.

Takže útočit na trampská nocležiště kvůli tomu, že někdo použil ve srubu igelitovou plachtu, je nesmysl?

Pohunek: Z pohledu etnologa je tramping součástí českého kulturního dědictví. Za sto let své existence k české krajině prostě patří. Zakazovat ho kvůli tomu, že se někde v trampském srubu objeví montážní pěna, dává podobný smysl jako zakazovat masopusty proto, že se při nich občas někdo opije a popere.

Proč vlastně trampové neprozrazují veřejně místa svých tábořišť a proč zveřejňování jejich souřadnic považují za podlost?

Pohunek: Je to součást trampského étosu. Jednak je romantičtější si místo najít sám, a jednak přílišná návštěvnost takovým lokalitám škodí. Místa kempů se veřejně neprozrazují ne proto, aby si je někdo „privatizoval“, ale aby byla chráněna před nájezdy těch, kteří jejich ducha nechápou. 

A i když se dnes na Kokořínsku bojuje proti tzv. „černým stavbám“, tak to stavby nejsou. Podstatou trampingu nejsou zděné haciendy, ale jednoduché, volně přístupné sruby a přístřešky, s nimiž vlastníci pozemků v naprosté většině nemají problém.

A co oheň? Proč ho nemůže nahradit plynový vařič?

Pohunek: Oheň není jen místo k vaření nebo zdroj tepla, ale je to společenský a rituální fenomén. Je to místo k setkávání, místo, u kterého se dá sednout, zahřát se, hrát na kytaru. Oheň na rozdíl od vařiče je univerzálnější. Neznamená to, že by trampové vařiče vůbec nepoužívali, ale magie ohně, řečeno trampskými slovy, má prostě zásadní význam.

Přežije tramping dnešní útoky i moderní dobu?

Tramping zanechal stopu nejen v české krajině, ale i v její duši. Je to hnutí plné paradoxů – inspirované Amerikou, ale bytostně české; pronásledované, ale nezničitelné; minoritní, ale s přesahem, který si dnes málokdo uvědomuje. A rozhodně to není jen pár špatně postavených srubů. Je to kus naší historie a kulturního dědictví, který si zaslouží pochopení, ne další zbytečnou válku.

Honzo, děkuji vám za fascinující povídání.

Pohunek: Ahoj.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.