KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Koalice SPOLU v nově odhaleném volebním programu slibuje růst ekonomiky nad 2 % HDP, myšleno pochopitelně v dalším volebním období. Je to v řadě aspektů netradiční, až odvážné – ale plácnutí do vody, které rozviřuje spíše pesimistické vlny.
Dosud se u nás růst ekonomiky „jen“ prognózoval, tedy odhadoval s ohledem na autonomní tržní síly a nezávisle složité soukolí tržní ekonomiky, jejíž výkonnost se odvíjí od nespočtu faktorů, nikoli ovšem od vládních plánů.
Druhá věc je, že to, co konkrétně v rámci volebního programu „naplánovala“ do budoucna koalice SPOLU – tedy ona 2 procenta růstu HDP a „něco navrch“ –, je mrazivě přízemní údaj a spíše přiznání nízkých ambicí v porovnání s aktuálním vývojem.
Vládní plánování růstu navíc otevírá dveře umělému navyšování HDP skrze vládní výdaje na dluh.
Slib, který lze snadno zkontrolovat
Premiérem Fialou vedená trojkoalice SPOLU ve svém programu do letošních sněmovních voleb prezentuje bod: „Stabilní růst ekonomiky: Podpoříme ekonomický růst nad 2 % HDP ročně.“
Je pozitivní, pokud někdo takto číselně konkrétní akcentací dává jasnou prioritu ekonomickému růstu. Ten je totiž alfou a omegou všeho – odvíjí se od něj státní rozpočet, tedy jeho deficit a celkové zadlužení státu.
Odvíjí se od něj rovněž možnosti vládního přerozdělování, ať už v oblasti sociálních dávek, infrastrukturních investic, platů státních zaměstnanců, a mnoho dalších, třeba včetně důchodového systému. Samostatnou kapitolou je fakt, že se od výše HDP odvozují „povinné“ výdaje státu na obranu.
Slibovat dvouprocentní, respektive „nad-dvouprocentní“ růst ekonomiky, je nestandardní slib v tom, že je konkrétní, což je poněkud nekonzistentní s jinak celkem povšechným volebním programem SPOLU.
Jenže když někdo navrhuje plnění takto konkrétního ukazatele, vystavuje se riziku, že veřejnost (a opozice) dokáže jednoduše vyhodnotit realitu a porovnat ověřitelná data s konkrétním slibem.
Zcela na okraj se nabízí prvoplánovité vysvětlení takto odvážně konkrétního programového kroku: SPOLU může vycházet z toho, že nevěří ve své volební vítězství, ani že bude řídit příští vládu. Pak jistě platí, že „slibem nezarmoutíš“ – a konkrétní slib působí lépe, než banálně obecná floskule o tom, že strana bude usilovat o všeobecnou prosperitu a ekonomický růst...
Rána z vlastních řad...
Drobný zádrhel je také v tom, že program SPOLU v této konkrétní záležitosti dostal zpochybňující ránu z „vlastních řad“ už dnes, tedy ještě před samotnými volbami. Stanjurovo ministerstvo financí v aktuálně zveřejněné prognóze vývoje tuzemské ekonomiky odhaduje, že v příštím roce u nás poroste HDP o 2 procenta – což je méně, než SPOLU ve svém programu slibuje v programu...
Pochopitelně, ministerská prognóza je jen odhad, který se může mírně (řekněme v desetinách procent) plést. Ekonomika v příštím roce může skočit nad 2 procenta. Anebo nikoli.
Objevují se prognózy, jež na další roky (2027 a dále) optimisticky předvídají vyšší než dvouprocentní růst, ale tyto výhledy lze s nadsázkou označit za věštění z kávové sedliny. Vždyť experti nejsou schopni odhadnout přesně růst tuzemské ekonomiky ani pro rok letošní.
... a přiznání stagnace
Jak bylo již podotknuto, vývoj ekonomiky je fatální záležitost. Každopádně je nutno koalici SPOLU ocenit aspoň za to, že neslibuje (jakkoli by vzhledem k zatím nepříznivému vývoji preferencí třeba i mohla) modré z nebe – žádná astronomická hausnumera, která by Česko pomyslně a hypoteticky katapultovaly do nereálného světa ekonomických tygrů.
Slibovat zhruba dvouprocentní růst znamená přiznání, že naše ekonomika byla systémovými chybami zatížena natolik, že je fakticky odsouzena k „věčné“ či do nedohledna se rýsující stagnaci.
Připomeňme, že aktuálně tuzemská ekonomika roste meziročním tempem 2,4 procenta s tím, že na celý rok 2025 je prognózován (nejnověji: MF, ČBA) růst na úrovni 2,1 %.
Slibovat tedy dnes ve volebním programu na příští roky růst ekonomiky na úrovni 2 procent je vlastně jen důkazem jakési udržovací vize koalice SPOLU, jejíž podstatou je víra v setrvačnost dosavadního vývoje...
Může vláda ekonomiku skutečně „řídit“?
Každopádně je však slib konkrétního růstu ekonomiky poněkud zvláštní. Ekonomika v Česku je stále veskrze tržní. Ekonomické hodnoty, produkty, příjmy, zisky a bohatství v ní produkují soukromé firmy, které jsou řízeny svými managementy, majiteli či akcionáři. Jinými slovy – ekonomiku v Česku neřídí vláda či ministerstva.
Dosud u nás bylo a je zvykem růst či pokles HDP „jen“ prognózovat, nikoliv jej konkrétně plánovat. Jen čistě pro zajímavost – komunisticko-kapitalistická Čína oznámila, že na příští rok plánuje růst ekonomiky ve výši 5 %, když zatím letos (druhé čtvrtletí) roste tempem 5,2 % – máme-li tedy věřit tamní vládě.
Plánovat na vládní úrovni konkrétní budoucí růst ekonomiky je mírně zneklidňující, i když z toho nelze koalici SPOLU automaticky přisuzovat špatné úmysly. Ostatně, žádná strana nikdy dopředu nemyslí nic špatně. Jen to většinou nakonec špatně dopadne...
Vláda může růst ekonomiky i přímo generovat – investicemi, které jdou z kapes poplatníků
Je také nutno férově uznat, že SPOLU v programu hovoří o tom, že onen konkrétní růst HDP „podpoří“, nikoliv že by jej budoucí vláda sama či přímo vytvořila – každopádně v důsledku to vychází tak nějak nastejno.
Faktem však je (a to v jistých aspektech není obecně pozitivní), že vláda může růst ekonomiky opravdu nejen podpořit, ale částečně i přímo generovat.
Nejenom (v našich podmínkách ryze teoretickým) vytvářením dobrých podnikatelských podmínek, ale také svými vlastními finančními investicemi, tj. vynakládáním veřejných zdrojů, které jdou z kapes poplatníků a čím dál typičtěji jsou získávány na dluh na úkor budoucích generací.
Recept na umělý růst
Ostatně, jak v již zmiňované nové predikci výslovně uvádí ministerstvo financí, růst HDP je v Česku do značné míry tažen vládními výdaji. A zde se ukazuje, že vláda může čím dál více přímo ovlivňovat údaj o výkonnosti ekonomiky (tj. HDP) rostoucím dluhovým přerozdělováním skrze státní rozpočet.
Ať už jde o masivní vládní infrastrukturní projekty typu výstavba dálnic, modernizace železnic a nádraží či dokonce připravovaná vysokorychlostní železnice apod... Tyto projekty jsou placeny z kapes poplatníků, ale mohou řadě obyvatel přinášet i konkrétní užitek.
Anebo pokud jde o prudce rostoucí výdaje na zbrojení. Jestliže v následujících letech porostou výdaje na zbrojení z dnešních 168 mld. Kč na 250 či více miliard, pak se to skutečně přímo projeví nárůstem hrubého domácího produktu.
I když v reálu to částečně bude růst neorganický, umělý, vyvolaný spotřebou vlády, potažmo státu, nikoliv zvýšenou spontánní poptávkou tržních spotřebitelů.
Čímž rozhodně nechci říci, že výdaje na obranu jsou neúčelné či zbytečné.
Suma sumárum – jakkoli je to trochu paradoxní a neblahé, vláda skutečně může přímo ovlivňovat ukazatel HDP, i když výsledek bude specifický: sice se masivně nakoupí zbraně, ale ty snad zůstanou jen zaparkovány v kasárnách a nebudou – doufejme – použity v boji, potažmo ve válce.
Každopádně bude tohoto umělého růstu (skrze státní zbrojení či infrastrukturní projekty) dosahováno do značné míry fiktivně a do značné míry na dluh, neboť vládní příjmy, i kvůli chabému růstu ekonomiky, nepostačují na stále rychleji rostoucí výdaje.
Ani tak z toho všeho neplyne, že je v silách koalice SPOLU či jiných stran a vlád reálně a spolehlivě plánovat růst ekonomiky. Ve skutečnosti mohou vlády jakž takž spolehlivě plánovat maximálně tak další dluhy, což platí na všechny možné příští vlády, neboť masivně investovat, ve stylu „ber kde ber“, plánují snad úplně všechny strany.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
